Žít ze svobody

Kristus je svobodný a osvobozuje. V kontaktu s ním jsou lidé osvobozováni. Mohou se nadechnout. Ježíš jim odebírá jejich zátěž. Dává jim odpočinout. Dává pokoj a občerstvení, když se lidé namáhají. Odpouští hříchy, odjímá "kameny z lidských srdcí". U něj se lidé znovu napřimují, nalézají novou odvahu a naději (srov. Mt 5,1 ad.). Ve svém úvodním kázání Ježíš používá slova proroka Izajáše: "Duch Hospodinův je nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy" (Lk 4,18).

Nejen tehdy, ale stále znovu zakoušeli lidé ve svém životě tuto osvobozující a spasitelnou Kristovu sílu. Mnoho lidí došlo skrze víru osvobození, od strachu a depresí i od bolestí a fyzické slabosti, od vlivů výchovy, od viny a od tyranie "zpackané" minulosti; od tlaku veřejného mínění, od zbabělosti a přizpůsobování vládnoucí straně nebo vůdčí ideologii. V síle víry pečují křesťané o nemocné, bojují za spravedlnost. Víra stále znovu prolamuje strach člověka ze smrti, snáší bolest a bezpráví a nalézá sílu "nastavovat druhou tvář". A právě tím tito lidé mění svět. Zahanbují, zarážejí, vyvolávají bezradnost a nutí k zamyšlení. Žádná teorie nemůže nahradit setkání s takovými lidmi. Oni jsou tím pravým "dopisem víry o poselství osvobození".

Mnohé z tohoto (v mnoha případech ale i nepoměrně více) dokáží lidé, kteří v Boha či Krista nevěří. Není to výhradní privilegium věřících. Avšak mnoho lidí ve svém životě zakouší svobodu, protože zcela vědomě svěřili svůj život skrze víru Ježíšovi. Mnozí nalézají sílu překonávat slabost, zbabělost a nedostatek odvahy jedině skrze víru v Krista.