Život jako samoobslužná restaurace (Brian Cavanaugh)

Dědeček jednoho mého přítele se do Států přestěhoval z východní Evropy. Když prošel imigračním řízením na Ellis Islandu, zašel si na oběd do jedné samoobslužné restaurace na dolním Manhattanu. Usedl k prázdnému stolku a čekal na číšníka. Samo sebou, že nikdo nepřicházel. Nakonec proti němu usedla nějaká paní s podnosem plným jídla a vysvětlila mu, jak to v takové samoobsluze chodí.

"Vezmete si tác a začnete postupovat podél tamhletoho dlouhého pultu," povídá. "Cestou si vyberete, nač máte chuť. Nu, a na konci pultu vám řeknou, kolik máte zaplatit."

"Brzy jsem přišel na to, že tímhle způsobem tady v Americe funguje úplně všechno," říkával pak ten starý pán. "Život je tu jako samoobslužná restaurace. Můžete dostat všechno, co vás napadne - jste-li ochotni za to platit. Dokonce i úspěch můžete mít, ale nic nezískáte, budete-li jen sedět a čekat, až vás někdo obslouží. Musíte vstát a sami si to přinést.


***

Se svolením převzato z knihy Briana Cavanaugha: Kup si los a jiné příběhy, Karmelitánské nakladatelství.

***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde