Znamení kříže

Znamení kříže

Kdo přijde do krajiny v katolických zemích, najde tam u cest a křižovatek boží muka a sošky svatých. Květiny svědčí o trvalé úctě. Tyto sošky a kříže jsou znamením naší naděje, že jsme skrze smrt na kříži osvobozeni, spaseni. Ve shonu našich všedních dnů někdy potřebujeme takové podněty k přemýšlení.

Podobný smysl má znamení kříže, kterým katolíci obvykle začínají modlitbu nebo bohoslužbu. Slova, která se přitom pronášejí (ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého), jsou nejkratším vyznáním naší víry v trojjediného Boha. Kříž má opět vyjadřovat, že člověk jako křesťan na sebe bere kříž, což přirozeně musí zahrnovat také jeho připravenost následovat Krista. Sotva je pochopitelné, že znamení kříže v průběhu času se pro některé stalo znamením konfesního rozlišování. Dnes tento zvyk stále častěji opět přejímají také nekatoličtí křesťané.


Takto důležité znamení přirozeně nesmí být prováděno bezmyšlenkovitě a povrchně, jak to někdy můžeme vidět. To pak působí spíše komicky než bohabojně. Zkuste se někdy na začátku své modlitby pokřižovat takto: pomalu, od čela k hrudi, od levého ramena k pravému, tak, aby vás to celé „zahalilo“. Můžete pak zakusit, jak se díky takovému pokřižování může člověk soustředit.