Zneužití moci

Jak může být člověk spravedlivý vůči těm, o kterých rozhoduje?
Tím, že se bez nadržování dá každému to, co mu náleží.
___________________________

Strávil jsem své dětství v Irsku. Ve třetí třídě obecné školy jsme měli velmi přísného učitele. Jmenoval se Macsweeny.

Během vyučování přicházeli za Macsweenym často známí. Pokaždé šel na chodbu, kde se s nimi dlouho bavil. Než však opustil třídu, pověřil svého oblíbence Paddyho, aby dohlížel na třídu.

Paddy byl silný ryšavý chlapec z poslední lavice. Jeho úkolem bylo zapisovat v nepřítomnosti učitele jména zlobivců na tabuli. V mžiku napsal několik jmen. Pak začalo obchodování.
Jedna z jeho obětí, jejíž jméno se už skvělo na tabuli, prosila o milost. „Smaž moje jméno, dám ti za to bonbon.“
„Ne, musíš mi dát aspoň tři.“
„Dám ti nanejvýš dva.“
„Dva jsou málo.“
„Dobrá, tedy tři.“

Ostatní provinilci nabízeli jablka, čokoládu a skleněné kuličky. „Těžcí zločinci“ museli vyrukovat s kapesním nožem, prakem, a dokonce s vodní pistolí.
Když pak obávaný učitel náhle vrazil do dveří, zůstala na tabuli jen tři nebo čtyři jména. Byli to chudí hoši, kteří nic neměli a nemohli se proto vykoupit. Ti pak dostali pořádný výprask. Často tekly hořké slzy.
 

Pro mě to byl šok. Poprvé v životě jsem zažil, že se bohatým dávaly výhody. Bohužel to nebylo naposled!

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno