Komentoval tak obě dnešní liturgická čtení. Nejprve list Galaťanům (Gal 1,13-24), kde Pavel načrtává svůj životopis, a potom Lukášovo evangelium (Lk 10,30-42) o Marii a Martě z Betánie, které u sebe doma hostily Ježíše. „Tyto dvě sestry, z nichž každá měla svůj způsob jednání,“ – uvedl Svatý otec – nás učí, jaký má být křesťanský život. Maria naslouchala Pánu, zatímco Marta měla plno práce s obsluhou. Byla jednou z oněch silných žen. Dokázala vytknout i Pánu (Jan13,21), že nepřišel k Lazarovi, když umíral. Je smělá, odvážná, ale schází ji kontemplace, znepokojuje se, neumí ztratit čas tím, že hledí na Pána.“
„Je mnoho křesťanů, kteří sice v neděli jdou do kostela, ale pak jsou nepřetržitě zaneprázdněni. Nemají čas na děti, ani na hru s nimi. A to je hrozné! »Mám moc práce, jsem zaneprázdněn«, říkají. Nakonec jsou z nich stoupenci religiozity zvané zaneprázdněnost. Tvoří skupinu zaneprázdněných, kteří jsou neustále zaujati prací... Ale, zastav se, pohleď k Pánu, vezmi si evangelium, naslouchej Pánovu Slovu, otevři svoje srdce.... Ne! Stále jen řeč rukou! Dělají dobro, které však není křesťanské. Chybí jim kontemplace. Ta chyběla Martě, která byla odvážná, stále vpředu, ruce plné práce, avšak chyběl jí pokoj, totiž ztrácení času pohledem upřeným k Pánu.“
Maria naopak – pokračoval papež. Nebylo to však nicnedělání, Maria hleděla k Pánu, protože se dotknul jejího srdce, a odtud, z Pánova vnuknutí vychází práce, kterou je třeba dělat. Tak praví řehole svatého Benedikta: Ora et labora, kterou ztělesňují klauzurní mnichové a mnišky, kteří – dodal Svatý otec – nestojí celý den s pohledem obráceným k nebi, nýbrž modlí se a pracují. A platí to především o apoštolu Pavlovi, který - jak jsme slyšeli v prvním liturgickém čtení – když si jej Bůh vyvolil, nešel hned kázat, nýbrž odešel do ústraní modlitby, rozjímat tajemství Ježíše Krista, který se mu zjevil.
„Cokoli dělal Pavel, činil tak v tomto duchu kontemplace, s pohledem upřeným k Pánu. Z jeho srdce promlouval Pán, protože Pavel byl zamilován do Pána. Toto slovo je klíčové, aby nedošlo k omylu, totiž »být zamilovaní«. Abychom poznali, na jaké straně stojíme, totiž zda přeháníme, protože se vydáváme cestou příliš abstraktní kontemplace, i té gnostické, anebo jsme naopak příliš zaneprázdněni, musíme si položit otázku: »Jsem zamilován do Pána? Jsem si jist, jsem si jista, že mne vyvolil? Anebo svoje křesťanství prožívám jen děláním toho či tamtoho?« - Pohlédni k srdci, rozjímej!“
Je to podobné – řekl dále Svatý otec - jako když přijde muž z práce domů, kde jej vítá manželka. Ta také, je-li opravdu zamilována, nepustí se hned do domácích prací, ale udělá si na něho čas. Tak i my si děláme čas na Pána, abychom sloužili druhým.
„Kontemplace a služba – taková je cesta našeho života. Každý z nás ať se zamyslí nad tím, kolik času denně věnuje na rozjímání Ježíšova tajemství? A potom: jak pracuji? Pracuji až k vyšinutosti anebo moje práce důsledně souvisí s vírou, tedy je službou podle evangelia? Prospěje nám zamyslet se nad tím.“
Končil papež František dnešní ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.
