Ztráta schopnosti obrátit se (Antonio Donghi)

Přehnaný důraz na lidské podmíněnosti oslabil schopnost člověka vnímat chyby. Přílišný aktivismus mu zase brání, aby poznal sám sebe a přetvářel svůj život.

- Uznat svou vinu je přípustné a přijatelné pouze tehdy, když člověk zaujímá vůči Bohu postoj obrácení, protože neustálým pohledem na Boha se rozvíjí a zjemňuje lidské svědomí. Účinnost obrácení závisí na intenzitě komunikace mezi člověkem a Božím světlem. Naopak ztráta smyslu pro Boží přítomnost člověku brání, aby se vydal cestou nápravy života.

- Přijmout vlastní vinu může ten, kdo si uvědomuje svoji důstojnost, zodpovědnost a svobodu. To předpokládá, že opustíme stav morální necitelnosti a nezodpovědnosti a najdeme správné mínění o sobě samých. Je naprosto nutné, abychom překonali dramatickou "netečnost", která nakazila současnou kulturu.

Bez probuzení duchovních spáčů a usebrání těch, kdo jsou povrchní, není možná žádná autentická zkušenost viny, a tudíž ani žádný počátek obrácení.

Když člověk vstoupí sám do sebe, objeví ve svém nejhlubším nitru Boží působení. To mu pomáhá, aby se osvobodil od smyslovosti-vášně, jež je zdrojem zla. Velkým nebezpečím pro člověka je však niternost hedonistická a egoistická, neboť je zaměřena výlučně sama na sebe.





Absence etiky odpuštění

Obrácení žije z autentického pochopení odpuštění a hlásá, že svět byl už spasen a zároveň spásu potřebuje.

Témata vykoupení, spásy, odpuštění a milosrdenství jsou však pro současného člověka něčím naprosto cizím a vůbec se nedotýkají jeho každodenních rozhodnutí a očekávání.

Lidé dnes navíc cítí silný odpor k opravdové cestě odpuštění, snaží se uzavřít se do svého nitra a jsou prakticky neschopní přijmout dar odpuštění od někoho jiného. Kdo však nedokáže otevřít srdce pro odpuštění ze strany bližního, nikdy nepochopí, co to znamená odpustit, a nedokáže darovat odpuštění dalším lidem. V samotném procesu odpuštění a zapomenutí je velké množství psychologických problémů.

Odpustit totiž neznamená zapomenout na psychické rovině, ale být osvobozen od intenzivního hněvu, roztrpčenosti, touhy po odplatě a tendence nechat se ovládnout vlastním já a jeho zájmy. Evangelium nevybízí lidstvo všech věků k tomu, aby zapomnělo, nýbrž aby se nechalo obrátit Boží láskou, která neustále odpouští všem lidem bez ohledu na instinktivní reakce, které to vyvolává v jejich nitru.


Text z knihy Hle, všechno tvořím nové - Pastorační péče o pokání a obrácení“, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství