Ztráta schopnosti obrátit se (Antonio Donghi)

Ztráta schopnosti obrátit se (Antonio Donghi)
Přehnaný důraz na lidské podmíněnosti oslabil schopnost člověka vnímat chyby. Přílišný aktivismus mu zase brání, aby poznal sám sebe a přetvářel svůj život.

- Uznat svou vinu je přípustné a přijatelné pouze tehdy, když člověk zaujímá vůči Bohu postoj obrácení, protože neustálým pohledem na Boha se rozvíjí a zjemňuje lidské svědomí. Účinnost obrácení závisí na intenzitě komunikace mezi člověkem a Božím světlem. Naopak ztráta smyslu pro Boží přítomnost člověku brání, aby se vydal cestou nápravy života.

- Přijmout vlastní vinu může ten, kdo si uvědomuje svoji důstojnost, zodpovědnost a svobodu. To předpokládá, že opustíme stav morální necitelnosti a nezodpovědnosti a najdeme správné mínění o sobě samých. Je naprosto nutné, abychom překonali dramatickou "netečnost", která nakazila současnou kulturu.

Bez probuzení duchovních spáčů a usebrání těch, kdo jsou povrchní, není možná žádná autentická zkušenost viny, a tudíž ani žádný počátek obrácení.

Když člověk vstoupí sám do sebe, objeví ve svém nejhlubším nitru Boží působení. To mu pomáhá, aby se osvobodil od smyslovosti-vášně, jež je zdrojem zla. Velkým nebezpečím pro člověka je však niternost hedonistická a egoistická, neboť je zaměřena výlučně sama na sebe.





Absence etiky odpuštění

Obrácení žije z autentického pochopení odpuštění a hlásá, že svět byl už spasen a zároveň spásu potřebuje.

Témata vykoupení, spásy, odpuštění a milosrdenství jsou však pro současného člověka něčím naprosto cizím a vůbec se nedotýkají jeho každodenních rozhodnutí a očekávání.

Lidé dnes navíc cítí silný odpor k opravdové cestě odpuštění, snaží se uzavřít se do svého nitra a jsou prakticky neschopní přijmout dar odpuštění od někoho jiného. Kdo však nedokáže otevřít srdce pro odpuštění ze strany bližního, nikdy nepochopí, co to znamená odpustit, a nedokáže darovat odpuštění dalším lidem. V samotném procesu odpuštění a zapomenutí je velké množství psychologických problémů.

Odpustit totiž neznamená zapomenout na psychické rovině, ale být osvobozen od intenzivního hněvu, roztrpčenosti, touhy po odplatě a tendence nechat se ovládnout vlastním já a jeho zájmy. Evangelium nevybízí lidstvo všech věků k tomu, aby zapomnělo, nýbrž aby se nechalo obrátit Boží láskou, která neustále odpouští všem lidem bez ohledu na instinktivní reakce, které to vyvolává v jejich nitru.


Text z knihy Hle, všechno tvořím nové - Pastorační péče o pokání a obrácení“, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství