Zůstat věrným (Karl Lehmann)

Jak se utváří poměr mezi společenstvím a knězem? První a nejdůležitější je to, že každý kněz je nejprve a především bratrem ve víře. Není vyvýšen nade všechny ani není nadřazen všem, pokud jde o praxi křesťanského života. Potřebuje si neustále připomínat, že především patří na stranu věřících a že jeho místo je uprostřed Božího lidu. Není automaticky a nejlepším křesťanem ve farnosti. I on na vlastní kůži prožívá pokušení zlého, lidskou slabost a bídu hříchu. Právě dnes je elementárně důležité, aby farní společenství vědělo o této bratrské, poctivé a zápasící víře svého kněze. Proto i on potřebuje sestry a bratry ve víře. Jejich angažovanost je pro něho nutným povzbuzením. Když nevidí, že druzí berou jeho věc za svou a nenesou jej, pak je natrvalo ohrožena i jeho odvaha k víře. Životně nutně potřebuje víru společenství, i kdyby mu ji dosvědčovali jen málokteří. ... (28)
I on pozoruje, že člověk může ztratit půdu pod nohama, že Bůh se skrývá a mlčí. Jediná odpověď duchovních Otců pro situace takovéto bezútěšnosti zní: přesto zůstat věrným, setrvat při pověření, mít trpělivost. Bůh pak ukáže, že je zde nečekaným způsobem, že nás vede a nenechává nás opuštěné. Bůh píše rovně i na křivých řádcích…On nás nese, on při nás stojí. Bůh je věrný. (29)

(Karl Lehmann: Duchovní jednání, Karmelit. nakl., Kostelní Vydří 1993, 28 a 29)