Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

24.6.2016 (Foto: Wikimedia commons)

Kněz s úsměvem a humorem

Kněz s úsměvem a humorem
29. ledna 2007 večer vysílala Česká televize dokumentární film o knězi Františku Kohlíčkovi. A aniž to kdo tušil, dokument by vysílán právě v hodinu, kdy P. Kohlíček odcházel z tohoto světa. A aby to nebylo málo, doprovázeli ho přitom na této cestě dva andělé v podobě mladých snoubenců, kteří bděli u jeho nemocničního lůžka.
 
Zatímco jiným lidem s přibývajícími léty síly ubývají, Františkovi naopak jakoby přibývaly. Když mu táhlo na sedmdesát, měl tolik dětí na náboženství, mladých na katechezích a v kostele, že se to znelíbilo komunistickému církevnímu tajemníkovi a poslal jej z Prahy na venkov.

P Kohlíček nikdy nezapomínal na staré a nemocné lidi, které často navštěvoval a podporoval. I těch byly takové počty, že když si je po jeho odchodu z Prahy někteří farníci rozebrali, nemohli to ani stačit. Ještě po devadesátce přicházel za nemocnými, aby je potěšil v jejich nesnázích.
 
Toto je jen pár zrnek z jeho přebohatého a požehnaného života.

Nejkrásnější ovšem bylo,
že to vše dělal s úsměvem
a humorem.
 
Zpracováno podle knihy Jiřího Barhoně:
Všichni svatí s hašlerkou,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
 

Mons. ThLic. František Kohlíček (* 11. 5. 1914, Buštěhrad † 29. 1. 2007) 
český katolický kněz a politický vězeň

1939 vysvěcen na kněze v Římě 
Následně působil v Příbrami a v Praze Vinohradech 
1947 vicerektorem pražského kněžského semináře
1950 byl v politickém procesu odsouzen na 18 letům vězení, kde strávil deset let
V sedmdesátých letech plodně působil ve farnosti u kostela sv. Antonína v Praze Holešovicích
1983 komunistickou mocí přeložen do Chválenic u Plzně 
1990 návrat do Prahy Karlína, kde aktivně sloužil až do své smrti 
2007 zemřel v 92 letech, pohřben v rodném Buštěhradě

 

P. František Kohlíček - odkazy: 

František Kohlíček zemřel s poctou ČT (katyd.cz) 
František Kohlíček (1914 - 2007) na webu Paměť národa

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.