Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

16.8.2016 (Foto: RKL)

Věčné pokušení - dělat ze sebe šéfa

Věčné pokušení - dělat ze sebe šéfa

Touha prosadit se
za každou cenu

V každém způsobu života se nevyhnutelně objevuje pokušení k tomu, aby člověk ze sebe dělal „šéfa“. Toto pokušení je velmi záludné a vstupuje na scénu velmi často v hávu konání dobra. Když se vkrade do našeho srdce, nezřídka ani nepostřehneme, že se jedná o ponoukání pokušitele, který však postupně člověku podsouvá věci stále více se protivící Kristově pravdě. Jsme lidmi, kteří neustále potřebují sebepotvrzení a chtějí se prosadit za každou cenu. S přibývajícím časem se tak stále více vzdalujeme od pravé moudrosti sestupující shůry.

My ze sebe děláme bohy, 
ale Ježíš se postavil na konec fronty

Karel Foucald jednou slyšel v kázání následující větu, která ho zásadně zasáhla: „Ježíš Kristus zaujal dobrovolně to zcela poslední místo…“  Ježíš byl sice bohatý, ale pro nás se stal chudým, a tak zasáhl kořen zla, které nás tak mocně ovládá: chceme ze sebe dělat bohy.

V Kristu získáváme 
svobodou od našich chtění

Bezvýhradná poslušnost Otci, jenž vyslal Ježíše do světa, učinila Krista naprosto svobodným k tomu, aby jednal v náš prospěch a aby dokonce mohl vstupovat do našich srdcí jako skutečný osvoboditel. Jedině díky němu jsme zbavováni otročení každému záchvěvu našeho vlastního chtění a jsme obdarováváni svobodou, která nám umožňuje milovat a obdarovávat ostatní tím, čím jsme zahrnováni.

(Myšlenky k Mk 9,33-37)

 

Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 12, str. 244-5
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno


 

Ježíš se učedníků zeptal: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ 
Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. 
 (Mk 9,33-34)

"Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 14,7-14)


 

Video pro odlehčení :-)

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.