Biskupové musí pamatovat na tři základní věci

Zdá se, že Velký žalobník si v poslední době zasedl na biskupy, aby šířil pohoršení. Biskupové proto musejí pamatovat na tři základní věci: jejich silou je být muži modlitby, v pokoře si uvědomovat, že byli vyvoleni Bohem, a být nablízku lidem. Při ranní mši v kapli Domu sv. Marty se papež zamýšlel nad biskupskou službou na základě dnešního úryvku z Lukášova evangelia (Lk 12-19). Čteme v něm o tom, jak Ježíš po noci strávené na modlitbách vybírá dvanáct apoštolů – tedy „první biskupy“ – a poté sestupuje z hory na rovinu mezi lid, který se shromáždil, aby mu naslouchal a byl uzdraven ze svých nemocí.

Papež František zvolil za téma své promluvy volbu biskupů také proto, že v Říme v těchto dnech probíhají tři kurzy určené právě biskupům: jeden pro biskupy po deseti letech jejich služby, další organizuje Kongregace pro evangelizaci národů pro nové biskupy z misijních území a třetí pořádá Kongregace pro biskupy.

První a zásadní charakteristikou biskupa je být mužem modlitby:

V modlitbě totiž „biskup nachází útěchu ve zlých chvílích“, podotýká papež. Je třeba vědět, že „v této chvíli se Ježíš za mne modlí“, „modlí se za všechny biskupy“. V tomto vědomí nachází biskup „útěchu“ a sílu, aby se také on modlil za sebe i za Boží lid. V tom spočívá jeho první úkol. Rovněž sv. Petr potvrzuje, že prvním úkolem biskupa je být mužem modlitby, když říká: „Nám přináleží modlitba a hlásání Slova“. Neříká: „ Na nás spočívá organizace pastoračních plánů,“ podotkl papež František.

Druhým postojem biskupa má být pokora plynoucí z vědomí, že si nezvolil svoji kariéru sám, nýbrž byl vyvolen Ježíšem:

„Biskup, který miluje Ježíše, není prospěchář nakládající se svým povoláním jako by šlo o funkci, a přitom možná pošilhává po jiných možnostech a povýšení. Nikoliv! Biskup cítí, že byl vyvolen. Má právě tuto jistotu, že byl vyvolen. A to ho uvádí do dialogu s Pánem: „Ty jsi vyvolil mne, v mé nicotnosti, mne, který jsem hříšník…“ Je pokorný! Protože cítí-li se vyvolený, cítí Ježíšův pohled na svém bytí a to mu dává sílu.“

A konečně, stejně jako Ježíš v dnešním evangeliu, biskup sestupuje dolů, aby byl nablízku lidu a nevzdaluje se od něho:

„Biskup neudržuje odstup od lidu, nezaujímá postoje, které ho odvádějí daleko od lidu. Biskup se dotýká lidu a nechává se jím dotknout. Nehledá útočiště u mocných, u elit. Nikoli! Elity budou biskupy kritizovat, avšak lid chová k biskupovi láskyplný postoj a právě v tom spočívá téměř jakési zvláštní pomazání, jež biskupa upevňuje v jeho povolání.“

Být mužem modlitby, pociťovat Boží vyvolení a stát uprostřed lidu, to jsou – jak papež opakovaně zdůraznil – hlavní rysy biskupské služby. Na závěr obrátil pozornost k přítomné chvíli zkoušky:

„Je dobré připomínat si to v této době, kdy se zdá, že se Velký žalobník utrhl a zasedl si na biskupy. Jistě, všichni jsme hříšníci, my biskupové. Usiluje o odhalení hříchů, aby byly na očích a pohoršovaly lid. Velký želobník, který – jak sám o sobě říká Bohu v první kapitole Knihy Jób „prochází zemí křížem krážem, aby obviňoval“. Silou biskupa proti Velkému žalobníku je modlitba, Ježíšova modlitba za něho i jeho vlastní, dále pokora, v níž se cítí vyvolený, a setrvávání v blízkosti Božího lidu - nevyhledává tedy aristokratický styl života, který mu odnímá toto „pomazání“. Modleme se dnes za naše biskupy: za mne, za ty, kdo jsou tu přítomní a za všechny biskupy na světě.“