Každý z nás je omezený svými možnostmi. To ale nevadí, nemusíme to považovat ze neúspěch!

Existují ale mezi námi bohužel lidé, kteří chtějí svá omezení skrýt, kteří se snaží ukázat se v jiném světle, než kým ve skutečnosti jsou. Stavějí se do pozice, jako by všechno věděli. Vystupují, jako by byli ve všem kompetentní, jako by se nemýlili.
 
Jsou to lidé, kteří se bojí říci: „Ano, jsem člověk omezený.“ Když pak takový člověk uslyší kritiku, většinou se hned brání. Nedokáže připustit, že chybuje. Takoví lidé jsou často směšní.

Zralý člověk ale přijímá svá ohraničení a svá omezení. Každý máme totiž své hranice. Každý máme ale i svá obdarování! Potřebujeme ty druhé, jejich charismata a schopnosti. Oni pak potřebují nás. Potřebujeme se navzájem.

Nedívejme se proto přes prsty na lidi, kteří mají jiné dary. A nezanedbávejme ty vlastní. Každý z nás má dary, které mu Bůh dal. Využívejme je a pomáhejme si navzájem v růstu. Všichni máme své hranice. Všichni se ale navzájem potřebujeme.
 
Zpracováno se svolením podle knihy „Ježíš – lékař těla i duše“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství