V Činěvsi u nás na faře pobývala v létě jedna rodina se dvěma malými dětmi. Ten menší ještě tenkrát chodil na nočník. Jednou si ho zase vzal a šel s ním na zahradu. Nechali jsme ho být a nestarali se o něj, bylo plno jiné práce a zahrada byla navíc důkladně oplocena.

Když se chlapeček dlouho nevracel, nastala po něm sháňka. Hledali jsme jej na zahradě, po čase s určitou úzkostí. Když nic jiného nezbývalo, opustili jsme zahradu a branou vyšli ven. Tam jsme ho našli.  Seděl na nočníku právě uprostřed silnice. Kdyby cokoliv jelo, nemohlo by se mu vyhnout, silnice tam byla hodně úzká.

Když jsem k němu došel, seděl pokojně na svém nočníku, jako by se nic nedělo. Pověděl mi: „Podívej, strejdo, co jsem udělal.“ Zvedl se a s velikou chloubou mi předvedl, co se mu podařilo. Tvářil se při tom skutečně vítězně. Odvedli jsme ho na faru a on si odnášel nočník, který si nenechal vzít, jako by nesl vítěznou trofej.

Píši o tom proto, že mne tato drobná příhoda vlastně po celý život velmi poučila. Čím se totiž může člověk chlubit a čím se často lidé v podstatě chlubí? Ten hoch byl malý, ale oni se i velcí chlubí tím, co vlastně ani cenu nemá.  Jsou skutečnosti docela samozřejmé, které jsou povinností každého člověka.

Jedno antické úsloví zní: „Ten národ zahyne, kde lidé konají jen svou povinnost.“ Národy tedy zachraňuje především to, co člověk koná navíc, nad rámec svých povinností. Chlubit se něčím, co je v podstatě pro člověka samozřejmé, je zbytečné.  Na druhou stranu jsme ale v podstatě rádi, že se něco dobrého koná, že se člověk snaží něco skutečně dobrého po sobě zanechat, i když při tom má rád nějaké fanfáry.  A dělá vše uprostřed ulice, aby byl viděn a obdivován. Evangelium mluví o tom, že nemá vědět pravice, co dělá levice. A že člověk nemá čekat na obdiv a vděčnost druhých, neboť tak už by dostal svou odměnu. Právě zde nám musí stále zaznívat závěrečné pochlubení svatého Pavla: „Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem zachoval...“

Asi jenom tím se člověk může před Bohem chlubit, že správně žil podle svého svědomí, že v sobě samém nechal vítězit jen dobro.

Aby teprve v nebi mu byla dána koruna spravedlnosti.