15. 3. 2017 , František Lukeš (Foto: IMa)

Mnozí se chlubí tím, co nemá žádnou hodnotu

Mnozí se chlubí tím, co nemá žádnou hodnotu

V Činěvsi u nás na faře pobývala v létě jedna rodina se dvěma malými dětmi. Ten menší ještě tenkrát chodil na nočník. Jednou si ho zase vzal a šel s ním na zahradu. Nechali jsme ho být a nestarali se o něj, bylo plno jiné práce a zahrada byla navíc důkladně oplocena.

Když se chlapeček dlouho nevracel, nastala po něm sháňka. Hledali jsme jej na zahradě, po čase s určitou úzkostí. Když nic jiného nezbývalo, opustili jsme zahradu a branou vyšli ven. Tam jsme ho našli.  Seděl na nočníku právě uprostřed silnice. Kdyby cokoliv jelo, nemohlo by se mu vyhnout, silnice tam byla hodně úzká.

Když jsem k němu došel, seděl pokojně na svém nočníku, jako by se nic nedělo. Pověděl mi: „Podívej, strejdo, co jsem udělal.“ Zvedl se a s velikou chloubou mi předvedl, co se mu podařilo. Tvářil se při tom skutečně vítězně. Odvedli jsme ho na faru a on si odnášel nočník, který si nenechal vzít, jako by nesl vítěznou trofej.

Píši o tom proto, že mne tato drobná příhoda vlastně po celý život velmi poučila. Čím se totiž může člověk chlubit a čím se často lidé v podstatě chlubí? Ten hoch byl malý, ale oni se i velcí chlubí tím, co vlastně ani cenu nemá.  Jsou skutečnosti docela samozřejmé, které jsou povinností každého člověka.

Jedno antické úsloví zní: „Ten národ zahyne, kde lidé konají jen svou povinnost.“ Národy tedy zachraňuje především to, co člověk koná navíc, nad rámec svých povinností. Chlubit se něčím, co je v podstatě pro člověka samozřejmé, je zbytečné.  Na druhou stranu jsme ale v podstatě rádi, že se něco dobrého koná, že se člověk snaží něco skutečně dobrého po sobě zanechat, i když při tom má rád nějaké fanfáry.  A dělá vše uprostřed ulice, aby byl viděn a obdivován. Evangelium mluví o tom, že nemá vědět pravice, co dělá levice. A že člověk nemá čekat na obdiv a vděčnost druhých, neboť tak už by dostal svou odměnu. Právě zde nám musí stále zaznívat závěrečné pochlubení svatého Pavla: „Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem zachoval...“

Asi jenom tím se člověk může před Bohem chlubit, že správně žil podle svého svědomí, že v sobě samém nechal vítězit jen dobro.

Aby teprve v nebi mu byla dána koruna spravedlnosti.

Se svolením zpracováno podle knihy
František Lukeš: „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

František Lukeš (1921 – 1998) byl oblíbený český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů. Texty Františka Lukeše na webu pastorace.cz

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 14.12.

Iz 41,13-20; Mt 11,11-15

Komentář k Iz 41,13-20: Příslib právě pro dnešní dobu: neboj se, červíčku, neboj se, ustrašený „starý světadíle“. S vírou, že nás Hospodin drží za ruku, můžeš i ty kráčet.

Zdroj: Nedělní liturgie

Vánoce

(13. 12. 2017) - Vánoce - rejsřík  - Vánoce - dle kategorií - Texty na nástěnky - Vánoce - Vánoce - kázání  A, B, C - Vánočka a...

Když Bůh mlčí – nyní i jako audiokniha

Když Bůh mlčí – nyní i jako audiokniha
(12. 12. 2017) Když naše modlitby narážejí jakoby na zavřené nebe….

Jan od Kříže (svátek 14.12.)

(10. 12. 2017) Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy... Zemřel 14. 12....

Jak obdarovat, aby se nejednalo o další věc do šuplíku?

(7. 12. 2017) Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat nejbližším? Katolický týdeník přinesl několik zajiíavých tipů.

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni
(5. 12. 2017) Nabízíme vám zajímavý tip - jako jeden z důvodů navštívit západočeskou metropoli...

Adoptuj si politika

(4. 12. 2017) Modlitební iniciativa, která místo neustálé kritiky a odmítání politiky chce podpořit postoj, který bude odrážet...