Láska se neutužuje, když za ní není třeba bojovat. - archív citátů

14. 11. 2017 , (Foto: RKL)

Most mezi polotemnou přítomností a eschatologickou budoucností: naděje

most, řeka, záliv, hory, sníh

Křesťanský život se odehrává mezi polotemnou přítomností
a budoucností, která už nyní probleskuje…

Jsme Boží děti, svobodní pro Boha a spoludědici Kristovi. Na to, čím máme být, zatím s vytrvalostí čekáme. Pavel upírá své zraky k budoucnosti, k níž je křesťan milostí Boží zaměřován. První, čemu Pavel věnuje pozornost, je poměr mezi nynějšími strázněmi a budoucí slávou: „Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás“ (Řím 8,18). Jedná se o zřejmý kontrast, protože míru utrpení každý zakouší na své vlastní kůži. Celý křesťanský život se odehrává mezi oním „již“ a oním „ještě ne“, mezi přítomností charakterizovanou polostíny, pochybnostmi a zkouškami na jedné straně a budoucností, jež už nyní probleskuje v tomto čase, na straně druhé.

Každý člověk prožívá na vlastní kůži drama očekávání

Pavel dále poznamenává, že nejen křesťan, ale dokonce celé Boží tvorstvo netrpělivě očekává zjevení Božích synů ve slávě (srov. Řím 8,19). Celé tvorstvo tedy s lidstvem sdílí prožívání velikonočního tajemství přechodu z temnoty do světla. To je také kritérium, podle něhož můžeme hodnotit události lidských dějin. Člověk jakožto Boží obraz a podoba a jakožto pán stvoření má prožívat na vlastní kůži drama očekávání, které jako by nemělo nikdy dojít svého naplnění. Člověk v sobě totiž nese touhu po nekonečném životě a štěstí. Pavel proto výstižně tvrdí: Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje“ (Řím 8,24).

Naděje nás podpírá, ačkoli bolesti, utrpení a zkoušky tohoto života přetrvávají

Pavel otvírá horizonty věčné budoucnosti, v níž se plně projeví to, čím nás již nyní Hospodin obdarovává. Právě k této budoucnosti nás zaměřuje křesťanská naděje, která nás podpírá na našem putování tímto časem, ačkoli bolesti, utrpení a zkoušky tohoto života přetrvávají.

Kristus nám tím dává velké ponaučení, které se má projevovat i v našem smýšlení a jednání.  Všichni si máme uvědomit, jak velkou silou je naděje. Charles Péguy tvrdil, že naděje je „sice nejmenší ze všech ctností, ale také nejvzácnější z nich“. Druhá božská ctnost je velmi těsně spjatá s vírou a představuje bránu lásky. Právě naděje je schopna vzklenout most mezi často šedivou a neuspokojivou přítomností a eschatologickou budoucností; mezi tím, co zakoušíme v tomto slzavém údolí, a nesmírným obdarováním, které nás očekává v nebeské vlasti; mezi zápolením tady dole a korunou slávy, která nás očekává v nebi.

Právě v tomto světle máme také nahlížet význam Božího království, o němž Ježíš hovoří v podobenství o hořčičném zrnu (Lk 13,18-21). Toto Boží království má svůj počátek v přítomnosti, působení, slovech a skutcích Ježíše z Nazareta. Plnost tohoto Božího království nastane až v okamžiku, kdy Boží Syn předá všechno a všechny Bohu Otci. Boží království je tudíž eschatologickou skutečností, která proniká do našeho času.

 

Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.  (Řím 8,18-25)

Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 11, str. 167-170
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Doufejte v Hospodina navždy, neboť Hospodin je skála navěky (Iz 26,4).

Hospodin zničí smrt navždy, Pán setře slzy z každé tváře...
V ten se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;
on je Hospodin, v něho jsme doufali, budeme jásat a a radovat se, že nás spasil." (Iz 25,  8-9)

Čtení z dnešního dne: Středa 20.6.

2 Král 2,1.6-14; Mt 6,1-6.16-18

Komentář k Mt 6,1-6.16-18: Můj vztah k Bohu je maximálně intimní a důvěrný. Právě ve skrytosti se mohu připravit na společné slavení s celou církví! Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2018) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se...

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

(17. 6. 2018) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal prvním americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými světy: syn Němce...

Příprava na manželství - osvědčená publikace

Příprava na manželství - osvědčená publikace
(13. 6. 2018) Zkušenost ukazuje, že řada mladých lidí dnes nenachází odvahu k rozhodnutí pro manželství. Tato knížka chce...

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2018) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily
(11. 6. 2018) Svatá Ludmila je první česká žena známá jménem, první pokřtěná panovnice, zakladatelka Přemyslovské dynastie, babička a...

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

(8. 6. 2018) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto...