25. 10. 2017 , (Foto: Michal Němeček)

Utrpení dostalo nadpřirozený smysl

Poušť, kameny, cesta, člověk, lidé, putování

Utrpení se může stát (dobrodružným) příběhem

Někteří lidé hledí na každodenní utrpení jako na kameny roztroušené po krajině. Ty ztěžují volný pohyb po světě a bolí z nich nohy. Nepřinášejí žádný užitek, a proto jsou dostatečným důvodem k neustálým nářkům a ke svalování viny na všechny okolo nás, Bohem počínaje a bližními konče. Do ležícího kamene lze kopnout, není-li příliš velký, a tak jej odstranit z cesty. Ale je-li to balvan, můžeme si nad ním postěžovat nebo dát průchod svému pohoršení a vzteku. Utrpení lidí, kteří přistupují k věci takto, je skutečná tragédie. Nikdy v nich neuvolní lásku, ten krásný dar vlastního já ve prospěch druhých.

Ale kameny utrpení, roztroušené po našem okolí, mohou mít i jiný příběh (dokonce dobrodružný příběh). Můžeme je přijmout a dovolit Pánu Ježíši, aby z nich vybudoval solidní stavbu, jejíž pevnost a krása budou mít věčné trvání. Takový palác nikdo nepoboří, protože pojivem stavebního kamene je láska probuzená v srdci utrpením.

Utrpení dostalo nadpřirozený smysl

Díky Ježíšově smrti na kříži totiž dostalo utrpení nadpřirozený smysl, což znamená, že se stalo způsobem zadostiučinění za hříchy, cestou duchovního růstu a posvěcení. Jedním slovem, stalo se velikou a drahocennou hodnotou utvářející lidský život.

Kroutíme hlavou, když slyšíme některé světce

Zvolání svaté Terezie od Ježíše: „Zemřít nebo trpět!“, svatého Jana od Kříže „Trpět a být pohrdán!“, nebo svaté Marie Magdalény de Pazzi: „Trpět a neumírat!“, to nejsou jen okřídlené vzdechy podivínů s masochistickými sklony. Svatí se od nás liší mimo jiné tím, že zápasili o odvahu, aby dokázali vstoupit hluboko do tajemství utrpení a jeho smyslu. Pochopili cosi, co my jen velice těžko přijímáme: že utrpení může jít ruku v ruce s pocitem štěstí a vděčnosti Bohu, že může být důvodem slávy a důstojnosti. Proto často kroutíme hlavou, když slyšíme tyto jejich zarážející výroky.

„Každý člověk musí trpět a umírat, avšak je-li živoucí součástí tajemného těla, jeho utrpení a smrt získá výkupnou moc díky božství toho, který je jeho hlavou. To je podstatný důvod, pro který si každý světec přál utrpení.“ (sv. Terezie Benedikta od Kříže)

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jerzy Zielinski, 365 dní s Mystiky Karmelu,
kterou vydalo karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí. (Řím 8,18-25)

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"