10. 11. 2014

Duchovní život v komunistickém lágru na Sibiři

Duchovní život v komunistickém lágru na Sibiři

 

Slavnou Sibiř jsem poprvé spatřil z paluby parníku Stalin. Země táhnoucí se od říčního břehu byla pahorkatá a zvlněná, ale půda sama byla holá, posetá jen malými křovisky a bod­láčím. Na druhé straně řeky, která byla v tomto místě víc než 3 km široká, jsem zahlédl jen vzdálené modravé obrysy vlní­cích se pahorků. V dálce za blízkým břehem se rýsovalo: skupina baráků, obklopených černým kotoučem ostnatého drátu.

Dudinku samu tvořila jen dlouhá řada domků z klád, suchopárných v té šedomodré krajině, táhnoucích se neu­spořádaně po úpatí pahorku a dolů podél řeky. Jediná vel­ká budova ve městě stála na pahorku nad řekou a byla to konečná stanice přístavního úřadu. Na severu, směrem k moři, kotvily na řece velké parníky a na blízkém břehu se kupila velká černá hora uhlí pro lodi.

Ve skupinách po deseti jsme sestupovali z paluby lodi po lávce do člunu, který byl opatřen vesly. Vylodit v člunech po deseti 2 000 mužů, zabere drahnou dobu. Když byl parník Stalin vyloděn, začali s vyloďováním dalších bárek. My zatím celou tu dobu seděli na břehu v pronikavém chladu a choulili se k sobě. A to byl 22. červenec! (Dudinka se nachází u Norilska - na severovýchodní Sibiři...)

Pak nás konečně seřadili a vedli podél řeky. Pochodovali jsme asi 3 km, než jsme dorazili do tábora, což byla skupina větrem ošlehaných baráků, dokola obklíčených dvojitou řadou ostnatého drátu.  Dovnitř jsme však nevstoupili. Místo toho nás vedli do odbavovacího střediska. Prošli jsme zónou ostnatého drátu a pak branou. Hned za ní nám přiká­zali, abychom si bez ohledu na kousavý vítr sedli na nádvoří. Táborový dozorce nám jednomu po druhém zkontroloval papíry a pak nám dali volno, abychom si našli místo ve zčernalé stodole. Uvnitř nebylo nic než špinavá podlaha a podél stěny dlouhá řada prken, která nebyla přibitá, ale jen volně ležela na několika příčných břevnech, to byly naše pryčny. Ve stěnách a ve střeše zely díry a zdálo se, že ve stodole je chladněji než venku. Dorazili jsme!

***

V norilském táboře 5 jsem poprvé od svého pobytu v na Sibiři sloužil tajnou mši. Mým „andělem“ se stal otec Kacper, který sem dorazil přede mnou a již denně sloužil mše pro velkou skupinu Poláků, Litevců, Lotyšů a jiných katolíků. První večer po mém příjezdu mne vyhledal a požádal o po­moc. Velmi mne to potěšilo a brzy jsem převzal jednu z jeho „farností“.

Jejím organizátorem byl Polák jménem Viktor, muž střední postavy, úplně holohlavý, s očima černýma jako uhel a bledou tváří. Kdysi byl učitelem, nyní táborovým účetním a jeho kan­celář se nacházela v budově hlavního stanu. Mši jsem sloužil přímo zde. Každý večer přímo před nosem hlavního dozor­ce!
Měl jsem malý kalich a patenu, které pro mne jeden z vězňů vyrobil z niklu, víno bylo opět z rozinek a chléb pekli někteří lotyšští katolíci, kteří pracovali v táboro­vé kuchyni.

Krátce nato jsme však začali přesouvat naše mešní shro­máždění z baráku do baráku, abychom se vyhnuli pode­zření. Sloužíval jsem mši v rohu, kde byla přátelská služba, která zatím střežila dveře a nevpustila dovnitř nikoho, kdo tam nebydlel, nebo o kom usoudila, že nepatří ke skupině. Při procházce venku jsme kázali a povzbuzovali, podobali jsme se tak skupinám jiných vězňů, kteří diskutovali nebo si povídali. Někdy, když bylo zpovědí jen několik, zpovídal jsem přímo v baráku při dominu nebo při domnělé dis­kusi nad brožurou o komunismu. Obecně vzato tu fungovala prosperující farnost.

 

 

S Bohem v RuskuZpracováno podle knihy:

S Bohem v Rusku

Walter Ciszek

Walter Ciszek se narodil v USA rodině polských emigrantů. Po vstupu k jezuitům se přihlásil k misijní práci v Rusku a přijal východní obřad. Když vypukla II. světová válka, byl právě v polské oblasti obsazené Rudou armádou. V roce 1940 byl zatčen a dalších 23 let vězněn sovětským režimem, z toho 15 let na Sibiři. Teprve v roce 1963 se mohl vrátit do Spojených států, výměnou za dva sovětské agenty. O své životní zkušenosti napsal dvě poutavé a strhující knihy. "S Bohem v Rusku" je jedna z nich.

Odkaz: Walter Ciszek (anglicky. Wikipedie)

Související texty k tématu:

Eucharistie
Eucharistie nás udržuje při životě během putování pouští života
Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti pozemského života
Eucharistie sytí putující církev 
Pán skrze eucharistii přetváří anonymní dav ve společenství
Díky eucharistii se ´měním v Ježíše´...
Eucharistie je jednou z cest, po kterých k nám přichází Kristus
Slavení eucharistie a neděle (Sv. Justin)
Eucharistie nepatří jen do kostela

Boží království, Ježíš Kristus Král
- Ježíš není králem dle našich představ
- Kristus - svrchovaný Pán nad všemi politickými režimy
- Není to trapné, slavit svátek Krista Krále?
- Ježíšovo království spočívá ve spravedlnosti, pokoji a radosti
- Titul král dle starých Izraelitů 
- Boží království jako velkolepá mozaika
- Ježíš Kristus Král, Království Boží (na webu vira.cz)

Kněží - životní osudy
Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
Facka za rozhodnutí ke kněžství
Josef Toufar
Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů 
Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži 
Na kněžství mě lákala světovost církve 
Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku 
Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží

O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze 
Tři druhy únavy kněze
Co s novoknězem ve farnosti?
Co věřící očekávají od kněží
Kněz je nejprve bratrem ve víře
Kněžství, kněz (soubor textů)
Křížová cesta k Roku kněží
Muž s probodeným srdcem
Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství

Utrpení
Utrpení dostalo nadpřirozený smysl 
Svůj kříž neneseš sám! (papež František) 
Kdy jsme dostatečně křesťansky vyzbrojeni 
V čem se Bohu můžeme nejvíce podobat? 
Nevěřme strachu z Boha 
Je-li člověk Boží, všechny věci mu prospívají 
Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností 
Bolest ho doháněla k šílenství... 
Bože, že já blbec nejsem normální člověk! 
Duchovní život v komunistickém lágru na Sibiři 

Čtení z dnešního dne: Pondělí 11.12.

Iz 35,1-10; Lk 5,17-26

Komentář k Iz 35,1-10: Jásot přírody kontrastuje s naším vztahem k ní. Často ji ničíme, aniž bychom si uvědomili, že i ona je pramenem poznání Jeho slávy! Z jejího souladu a harmonie můžeme mnoho vyčíst.

Zdroj: Nedělní liturgie

Jan od Kříže (svátek 14.12.)

(10. 12. 2017) Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy... Zemřel 14. 12....

Jak obdarovat, aby se nejednalo o další věc do šuplíku?

(7. 12. 2017) Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat nejbližším? Katolický týdeník přinesl několik zajiíavých tipů.

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni
(5. 12. 2017) Nabízíme vám zajímavý tip - jako jeden z důvodů navštívit západočeskou metropoli...

Adoptuj si politika

(4. 12. 2017) Modlitební iniciativa, která místo neustálé kritiky a odmítání politiky chce podpořit postoj, který bude odrážet...

Mikuláš (6.12.)

(4. 12. 2017) Mikulášova velikost nebyla v hrdinství, které se nechává mučit, zavřít a popravit. Jeho velikostí byla každodenní...

Ježíškova vnoučata - již podruhé

(30. 11. 2017) Splňte vánoční přání osamělým lidem v domovech pro seniory. Je to na Vás.