29. 7. 2013 , Václav Dvořák (Foto: Michal Němeček)

Bože, že já blbec nejsem normální člověk!

Bože, že já blbec nejsem normální člověk!

Bože, měl bych rád svatý pokoj!

Tajná komunistická policie (STB) mě pořád sledovala. Jednoho dne v září 1952 jsem přišel na faru a obědval rajskou omáčku, to si přesně pamatuju, a najednou buch buch na dveře – a estébáci. „Tak, pane kaplane, půjdete s námi.“ Tak mě sbalili, dovezli na estébárnu v Domažlicích, tam mně nasadili klepeta a řekli: „Jedem!“  A jeli jsme do Budějovic. Koukal jsem z auta – ruce v klepetech - jak lidi na polích dobývají brambory, ohníčky hořely a já jsem si připomněl mládí, kdy jsme pekli brambory. A říkal jsem si: „Bože, že já blbec nejsem takovej normální sedlák nebo chalupník, který sbírá brambory. Já se tady furt musím takhle kodrcat, protože jsem farář…“ Nebylo to poprvé. Jednou předtím jsem vedl pohřeb po Domažlicích a tam zas zametali nějací lidi psí hovínka. Já jim to tak záviděl. Byl už jsem s nervama hotovej. Tak jsem si říkával: „Pane Bože, kdybych byl býval tím metařem, tak jsem měl svatý pokoj a klidný život. A takhle…“

Cítil jsem hněv a zklamání z Boha

Po měsících týrání v komunistické vyšetřovací vazbě mi v hlavě běžela dvě slova: smrt a provaz. To byla hlavní témata rozhovorů s vyšetřovatelem. Jednou se na mě tak vyšetřovatel podíval a povídá: „Jsme my to ale svině, co?“ Já jsem byl na dně, tak říkám: „To opravdu jste.“ A hned jsem letěl...

Cítil jsem se jako ruina, která se v sobě snaží zmobilizovat poslední zbytky síly a víry. Nevěděl jsem, jestli obstojím. Nezbylo mi nic jiného než znovu a znovu bědovat před Bohem. Byl to výkřik člověka, ze kterého odchází život, který ztrácí zdraví, životní elán, důstojnost a schopnost milovat. Cítil jsem hněv a zklamání z Boha, protože jsem si myslel, že mě opouští. Bylo to nesnesitelné a nevěděl jsem, jak dlouho to potrvá. Zároveň jsem ale věděl, že můj život je Božím darem, a zoufale jsem ho prosil, aby mě neopouštěl: „Jsi tu někde se mnou? Mohu se na tebe spolehnout? Už nemůžu, dej mi sílu Bože!“ To jsem pořád opakoval.

Bůh chce, abych se mu totálně svěřil
a předal mu režii svého života…

Ze začátku to byl jen vyčítavý nářek k Bohu. Postupně mi ale začalo docházet, že Bůh chce, abych se mu totálně svěřil a předal mu režii svého života. Začal jsem se modlit: „Pane, odevzdávám ti celou svou svobodu. Vezmi do svých rukou můj život a udělej, co chceš. Jen mi dej sílu.“ Tohle byl vrchol mého života v base. Najednou jsem ti začal pociťovat uvolnění a začal věci prožívat jinak.

V base jsem nakonec nejvíc cítil, že Bůh je se mnou…

V base jsem tak nakonec nejvíc cítil, že Bůh je se mnou teď a tady a že se mnou vždycky bude. Říkal jsem: „Hele, Pane Bože, teď jsem v tomhle srabu. Doléhá to na mě. Prosím tě, vem to do svejch rukou a řeš to za mě. Jen mi dej sílu, abych ti pomohl.“ On to do svých rukou vezme. Nám stačí říct: „Ano, já s tebou chci spolupracovat.“ Není třeba plýtvat slovy. Právě když jsi bojácný a sklíčený, tak můžeš pocítit jistotu Boží přítomnosti. Tato jistota ti změní pohled na svět.

Znáš tu fresku v Sixtinské kapli, jak tam Bůh natahuje ruku a Adam tu svou natahuje k němu? To je víra. Líp to nejde vyjádřit. Bůh mně dává možnost a já to beru. Člověk – a já to znám z doby, kdy mi hrozil provaz – se musí vyšponovat a furt se opírat o Boha. Když se o něj opřeš, přestaneš se obírat sám sebou a svojí nedostatečností. Pak s ním můžeš konzultovat všechno, i všední, každodenní věci.

Se svolením zpracováno podle knihy „Čím to je, že jste tak klidný?
Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem
",
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Související texty k tématu:

Kněží - životní osudy
Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
Facka za rozhodnutí ke kněžství
Josef Toufar
Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů 
Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži 
Na kněžství mě lákala světovost církve 
Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku 
Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží

O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze 
Tři druhy únavy kněze
Co s novoknězem ve farnosti?
Co věřící očekávají od kněží
Kněz je nejprve bratrem ve víře
Kněžství, kněz (soubor textů)
Křížová cesta k Roku kněží
Muž s probodeným srdcem
Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství

Utrpení
Utrpení dostalo nadpřirozený smysl 
Svůj kříž neneseš sám! (papež František) 
Kdy jsme dostatečně křesťansky vyzbrojeni 
V čem se Bohu můžeme nejvíce podobat? 
Nevěřme strachu z Boha 
Je-li člověk Boží, všechny věci mu prospívají 
Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností 
Bolest ho doháněla k šílenství... 
Bože, že já blbec nejsem normální člověk! 
Duchovní život v komunistickém lágru na Sibiři 

Komunismus (a socialismus)
Komunisté nikdy nebudou moci uskutečnit svůj záměr (Pius XI., roku 1937)
Řekl o komunismu 70 let před komunismem
Ježíš Kristus král - svrchovaný Pán nad všemi politickými režimy
Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
Duchovní život v komunistickém lágru na Sibiři
Josef Toufar. Nikdo není bezvýznamnou figurkou
Volba povolání: buď špionem USA, nebo knězem... 
27. června 1950 byla komunisty popravena Milada Horáková
Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery
Mnohé mocnosti se v dějinách snažily zničit církev, byly ale samy zničeny

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 8.

Př 9,1-6; Žalm 34; Ef 5,15-20
Jan 6,51-58

Jíst něčí tělo? To je děsivá představa. Jíst ovšem znamená, že díky pokrmu se my sami stáváme života schopnými. Možná by nám pomohlo srovnání s mateřským kojením, kdy se dítě sytí z těla matky. Bez její pomoci by nepřežilo. V eucharistii se setkáváme s Kristem, který se za nás zcela vydal – zemřel. To je obraz oběti, která byla obětována místo obětníka! Oběti podle Písma se účastnili ti, kdo jedli maso z ní připravené jako pokrm. Ježíš využil starozákonní představy, aby nabídl zcela nový způsob osobního setkání s darujícím se Bohem. On se vydává nám a my se sytíme jeho obětí. A tak máme život!

Zdroj: Nedělní liturgie

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy

(19. 8. 2018) 21.8.1968 vtrhly komunistické armády do tehdejšího Československa... Komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale...

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora
(15. 8. 2018) Při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie upozoňuejeme na krásné a ne příliš známé poutní místo Maková Hora

Modlitba v době sucha

(14. 8. 2018) Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2018) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2018) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2018) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...