papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
11. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Bůh je blízko, je Otec, nejsme sami!)

Dnes v evangeliu Ježíš volá jménem a posílá dvanáct apoštolů. Posílá je a žádá je, aby hlásali jedinou věc: "Hlásejte a říkejte, že se přiblížilo nebeské království" (Mt 10,7). Je to stejné hlásání, kterým Ježíš začal své kázání: Boží království, tedy jeho království lásky, se přiblížilo, přichází mezi nás. A není to jen jedna zpráva mezi ostatními, ale základní životní skutečnost: blízkost Boha, blízkost Ježíše. 

Je-li totiž Bůh nebes blízko, nejsme na zemi sami a ani v těžkostech neztrácíme víru. Zde je první věc, kterou je třeba lidem říci: Bůh není vzdálený, je Otec. Bůh není vzdálený, je Otec, zná vás a miluje vás; chce vás držet za ruku, i když jdete po strmých a nerovných cestách, i když upadnete a je pro vás těžké vstát a vrátit se na cestu; on, Hospodin, je tam s vámi. Vskutku, často ve chvílích, kdy jste nejslabší, cítíte Jeho přítomnost silněji. On zná cestu, On je s vámi, On je váš Otec! On je můj Otec! On je náš Otec!

Zůstaňme u tohoto obrazu, protože hlásat Boha blízkého nás vybízí k tomu, abychom o sobě přemýšleli jako o dítěti, které kráčí, drženo za ruku svým otcem: všechno mu připadá jiné. Svět, velký a tajemný, se stává důvěrně známým a bezpečným, protože dítě ví, že je chráněno. Nebojí se a učí se otevřít: potkává jiné lidi, nachází nové přátele, s radostí se dozvídá věci, které neznalo, a pak se vrací domů a všem vypráví, co vidělo, a zároveň v něm roste touha vyrůst a dělat věci, které vidělo dělat svého tatínka. Proto zde Ježíš začíná, proto je Boží blízkost prvním hlásáním: tím, že jsme blízko Bohu, překonáváme strach, otevíráme se lásce, rosteme v dobrotě a cítíme potřebu a radost hlásat. 

Chceme-li být dobrými apoštoly, musíme být jako děti: sedět "na Božím klíně" a odtud se dívat na svět s důvěrou a láskou, svědčit o tom, že Bůh je Otec, že on sám proměňuje naše srdce a dává nám tu radost a pokoj, které sami nemůžeme poskytnout.

Hlásat, že Bůh je blízko. Ale jak to udělat? V evangeliu Ježíš doporučuje neříkat mnoho slov, ale dělat mnoho skutků lásky a naděje ve jménu Hospodina; neříkat mnoho slov, ale dělat skutky: "Uzdravujte nemocné," říká, "křísit mrtvé, uzdravovat malomocné, vyhánět démony. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte" (Mt 10,8). Zde je jádro hlásání: bezúplatné svědectví, služba. Řeknu vám jedno: vždycky mě velmi zarážejí "mluvkové", kteří hodně mluví a nic nedělají. 

Položme si na tomto místě několik otázek: My, kteří věříme v Boha, který je blízko, důvěřujeme mu? Umíme se těšit s důvěrou jako dítě, které ví, že ho tatínek drží za ruku? Umíme sedět na Otcově klíně v modlitbě, naslouchat Slovu, sytit se svátostmi? A konečně, jsme-li mu nablízku, umíme v druhých vzbuzovat odvahu, být nablízku těm, kdo trpí a jsou sami, těm, kdo jsou daleko, a dokonce i těm, kdo jsou nám nepřátelští? To je konkrétnost víry, na tom záleží.