papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
13. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Přijímejme a milujme každého bez nálepek a předsudků)
Evangelium dnešní liturgie nám vypráví o dvou zázracích, které se zdají být vzájemně propojené. Zatímco Ježíš jde do domu Jaira, jednoho z představených synagogy, protože jeho malá dcerka je vážně nemocná, cestou se jeho pláště dotkne žena s krvácením a on se zastaví, aby ji uzdravil. Mezitím mu oznámí, že Jairova dcera je mrtvá, ale Ježíš se nezastaví, vejde do domu, jde do dívčina pokoje, vezme ji za ruku, zvedne ji a vrátí ji zpět do života (Mk 5,21-43). Dva zázraky, jeden uzdravení a druhý vzkříšení.
Tato dvě uzdravení jsou vylíčena v jedné epizodě. K oběma dochází prostřednictvím fyzického kontaktu. Žena se totiž dotkne Ježíšova pláště a Ježíš vezme dívku za ruku. Proč je tento dotek tak důležitý? Protože tyto dvě ženy - jedna proto, že krvácí, a druhá proto, že je mrtvá - jsou považovány za nečisté, a proto s nimi nesmí dojít k fyzickému kontaktu. Zato Ježíš se nechává dotýkat a nebojí se dotknout. Ježíš se nechá dotýkat a nebojí se dotknout. Ještě před fyzickým uzdravením zpochybňuje náboženský omyl, podle kterého Bůh odděluje čisté na jedné straně a nečisté na straně druhé. Naopak, Bůh toto rozdělení neprovádí, protože všichni jsme jeho děti a nečistota nepochází z jídla, nemoci nebo dokonce smrti, ale nečistota pochází z nečistého srdce.
Naučme se to: tváří v tvář utrpení těla i ducha, zraněním duše, situacím, které nás drtí, a dokonce i tváří v tvář hříchu si nás Bůh nedrží v odstupu, Bůh se za nás nestydí, Bůh nás neodsuzuje, naopak, přibližuje se, aby se nechal dotknout a dotkl se nás, a vždy nás pozvedá ze smrti. Vždy nás bere za ruku a říká: dcero, synu, vstaň! (srov. Mk 5,41), choď, jdi dál! Řeknete: Pane, jsem hříšník - Jdi dál, stal jsem se pro tebe hříchem, abych tě zachránil - Ale ty, Pane, nejsi hříšník - Ne, ale já jsem vytrpěl všechny důsledky hříchu, abych tě zachránil. To je krásné.
Upevněme si v srdci tento obraz, který nám dává Ježíš: Bůh je ten, který tě bere za ruku a zvedá tě, ten, který se nechává zasáhnout tvou bolestí a dotýká se tě, aby tě uzdravil a dal ti znovu život. On nikoho nediskriminuje, protože miluje každého.
A tak se můžeme ptát sami sebe: Věříme, že Bůh je takový? Necháváme se dotýkat Pánem, jeho slovem, jeho láskou? Vstupujeme do vztahu se svými bratry a sestrami a nabízíme jim ruku, aby se pozvedli, nebo si udržujeme odstup a nálepkujeme lidi podle svého vkusu a preferencí? Nálepkujeme lidi? Položím vám otázku: Nálepkuje snad Bůh, Pán Ježíš, lidi? Ať si každý odpoví sám. "Nálepkuje Bůh lidi? A já neustále škatulkuji lidi?
Bratři a sestry, pohleďme na Boží srdce, potřebujeme, aby církev a společnost byly církví a společností, které nevylučují, které nikoho nevylučují, které nikoho nepovažují za "nečistého", aby každý člověk se svou vlastní historií byl přijat a milován bez nálepek, bez předsudků, aby byl milován bez přívlastků.
Prosme Pannu Marii: ona, která je Matkou něhy, ať se přimlouvá za nás a za celý svět.
Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.
Autor: papež František
