Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
13. nvlm / Ježíš nesnižuje lásku k rodičům a dětem, ale...

Tuto neděli dává evangelium (srov. Mt 10,37-42) zaznít mocnému pozvání žít plně a bez váhání naše přilnutí k Pánu. Ježíš žádá svoje učedníky, aby vzali vážně evangelní požadavky, i když vyžadují oběť a námahu.

První Ježíšův náročný požadavek se obrací k tomu, kdo jej následuje, spočívá v tom, aby svoji lásku k Pánu kladl výše než rodinnou náklonnost. Říká: »Kdo miluje otce nebo matku [...] syna či dceru více nežli mne, není mne hoden« (v.37). Ježíš zajisté nesnižuje lásku k rodičům a k dětem, ale ví, že rodinné svazky kladené na první místo se mohou odchýlit od pravého dobra. Vidíme to na korupci některých vlád, kde rodinná přízeň je větší než láska k vlasti a svěřují úřady příbuzným. Stejně tak vůči Ježíši. Je-li nějaká láska víc než láska k Němu, není to dobře. Všichni bychom mohli dodat spoustu názorných příkladů. Nemluvě o situacích, kdy se rodinná pouta mísí s náklonnostmi, jež odporují evangeliu. Je-li však láska k rodičům a dětem prodchnuta a vytříbena láskou k Pánu, pak se stává plně plodnou a přináší ovoce dobra rodině samotné i mnohým dalším. Tímto směrem míří Ježíšova slova. Vzpomeňme také, jak Ježíš vytýkal učitelům zákona, kteří namísto toho, aby se postarali o svoje rodiče, přispěli do chrámové pokladny, na církev. Ježíš jim to vytknul! Pravá láska k Ježíšovi vyžaduje opravdovou lásku k rodičům, dětem. My však někdy usilujeme především o rodinné zájmy, což vede vždycky na chybnou cestu.

Ježíš svým učedníkům dále říká: »Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden« (v.38). Jde o to následovat Jej cestou, kterou On sám prošel, a nehledat zkratky. Není pravé lásky bez kříže, tedy aniž by se za ni muselo osobně platit. Tak mluví mnohé matky a mnozí otcové, kteří se obětují pro svoje děti a přinášejí skutečně oběti, nesou kříže, protože milují. Když je kříž nesen s Ježíšem, nenahání strach, protože On je vždycky po našem boku, aby nás podepřel ve chvíli nejtěžší zkoušky a dodal nám sil a odvahy. K zachování vlastního života neprospěje ustrašené a sobecké vzpěčování. Ježíš nabádá: »Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho« (v.39). To je paradox evangelia. Ani tady nám díky Bohu nechybějí četné příklady! Vidíme to v těchto dnech, kdy mnoho lidí nese kříž, aby pomohlo druhým, obětuje se, aby v této pandemii pomohli druhým. Spolu s Ježíšem je to vždycky možné. Plnost života a radosti se nachází darováním sebe evangeliu a bratřím, otevřeností, přijetím a laskavostí.

Takto můžeme zakusit Boží velkorysost i vděčnost. Připomíná nám to Ježíš: »Kdo vás přijímá, mne přijímá, [...] kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, [...] nepřijde o svou odměnu« (vv.40.42). Velkorysá vděčnost Boha Otce zohledňuje i ten nejmenší skutek lásky a služby prokázaný bratřím. Když nám někdo poslouží, netřeba si myslet, že nám to všechno náleží. Nikoli. Mnoho služeb se prokazuje zdarma. Stačí pomyslet například na dobrovolnickou službu.

Vděčnost a uznalost je především znamením dobrého vychování, ale také rozpoznávacím znamením křesťana. Je to jednoduché, ale ryzí znamení Božího království, jež je královstvím zdarma dané a vděčné lásky.

Nejsvětější Maria, která milovala Ježíše víc než svůj vlastní život a následovala Jej až pod kříž, ať nám vždycky pomáhá postavit se s ochotným srdcem před Boha a nechat svoje jednání i činy soudit Jeho Slovem.

 

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Přeložil Milan Glaser
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Pátek 19. 7. 2024, Pátek 15. týdne v mezidobí

Iz 38,1-6.21-22.7-8;

Komentář k Mt 12,1-8: Pokud budu doprovázet Ježíše (a On se mnou chce být stále!), nemám se úzkostlivě bát, že přestoupím příkazy. Jeho přítomnost prozáří mé jednání.

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2024) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."