papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
15. nvlm A / Angelus - papež František

V evangeliu této neděle (srov. Mt 13,1-23) vypráví Ježíš velkému zástupu - nám všem dobře známé - podobenství o rozsévači, který rozsévá zrno na čtyři různé typy půdy. Slovo Boží, symbolizované zrnem, není abstraktní Slovo, nýbrž sám Kristus, Otcovo Slovo, které se v Mariině lůně stalo tělem. Přijetí Božího Slova proto znamená přijetí Kristovy Osoby, samotného Krista.

Existují různé způsoby přijetí Božího Slova. Můžeme si počínat jako cesta, kam ihned přilétne ptactvo a zrna sezobe. To je roztěkanost - obrovské nebezpečí naší doby. Spousta dotěrných řečí, ideologií a možností ustavičného rozptýlení doma i venku může vést k zapomenutí na chuť mlčení, usebranosti a dialogu s Pánem až do té míry, že hrozí ztráta víry, nepřijetí Božího Slova, přičemž však vidíme všechno a odvádí nás všechno světské.

Další možností je přijmout Boží Slovo jako kamenitá půda, mající málo prsti. Zrno tam vzklíčí rychle, ale také rychle uschne, protože nestačí zapustit kořeny. To je obraz těch, kteří Boží Slovo přijmou chvilkovým nadšením, které je však povrchní, takže Boží Slovo neasimilují. Když pak v životě nastane obtíž, utrpení a zmatení, takováto slabá víra zanikne právě jako semeno, které zapadne mezi kamení.

Můžeme také, což je třetí možnost, o níž Ježíš mluví v podobenství, přijmout Boží Slovo jako půda, na níž roste trní. A trny představují bohatství, úspěch a světské starosti. Slovo trochu vyroste, ale dusí se, slábne a zvadne, nepřinese užitek.

A nakonec čtvrtá možnost: můžeme Jej přijmout jako dobrá půda. Tady a pouze tady se zrno ujme a přinese užitek. Setba, jež padne na tuto úrodnou půdu, představuje ty, kdo naslouchají Slovu, přijímají Jej, opatrují a uskutečňují v každodenním životě.

Podobenství o rozsévači je tak trochu „matkou“ všech podobenství, protože mluví o naslouchání Slovu. Připomíná nám, že Boží Slovo je zrno, které je plodné a účinné samo o sobě. A Bůh jej štědře rozsévá všude, aniž by se snažil šetřit. Takové je srdce Boha! Každý z nás je půdou, na níž padá zrno Slova, nikdo není vyloučen! Slovo dostává každý z nás. Můžeme se ptát: jakým typem půdy jsem já? Podobám se cestě, kamenitému terénu nebo trní? Avšak chceme-li, můžeme se stát dobrou půdou, obdělanou a pečlivě kultivovanou, abychom umožnili zrnu Slova uzrát. Je v našem srdci už přítomné, ale umožnit mu, aby přineslo užitek, je na nás. Záleží na způsobu přijetí, které tomuto zrnu vyhradíme. Často jsme rozptylováni mnoha zájmy, mnoha odkazy, a je nesnadné mezi tolika hlasy a slovy rozpoznat ten Pánův, který jediný nás osvobozuje. Proto je nutné navyknout si naslouchat Božímu Slovu a číst Je. Tím se opět vracím k oné radě, totiž noste s sebou stále maličké evangelium, kapesní vydání, v kapse nebo tašce. A každý den si kousek přečtěte, abyste si navykli na Boží Slovo a dobře chápali, jaké zrno nabízí Bůh a přemýšleli, jakou půdou Jej přijímám.

Panna Maria, dokonalý vzor dobré a úrodné půdy, kéž nám pomáhá svojí modlitbou stát se ochotnou půdou bez trní a kamení, abychom mohli přinášet dobré plody sobě i svým bratřím.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno