papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
16. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Učme se vidět v druhých lidech krásu, kterou zasel Bůh)

Dnešní evangelium nám předkládá podobenství o pšenici a plevelu (srov. Mt 13,24-43). Rolník, který na své pole zasel dobré semeno, zjistí, že nepřítel v noci po poli rozházel koukol, rostlinu, která se velmi podobá pšenici, ale je plevelná.

Ježíš tak mluví o našem světě, který se skutečně podobá velkému poli, kde Bůh seje pšenici a zlý duch plevel, a tak dobro a zlo rostou společně. Dobro a zlo rostou společně. Vidíme to ve zprávách, ve společnosti, ale také v rodině a v církvi. A když vedle dobrého zrna spatříme i špatný plevel, máme chuť ho okamžitě vytrhat, nastolit hned pořádek. Pán nás však dnes varuje, že je to pokušení: nelze vytvořit dokonalý svět a nelze konat dobro tím, že narychlo zničíme to, co je špatné, protože to pak má ještě horší následky: skončí to, jak se říká, tím, že „vylijeme s vaničkou i dítě“.

Existuje však druhé pole, kde můžeme uklízet: pole našeho srdce, jediné, na kterém můžeme přímo zasahovat. I tam je pšenice a koukol, ba právě odtud se obojí šíří do velkého pole světa. Bratři a sestry, naše srdce je totiž polem svobody: není to sterilní laboratoř, ale otevřený, a tudíž zranitelný prostor. Abychom ho mohli řádně obdělávat, musíme na jedné straně neustále pečovat o křehké výhonky dobra a na druhé straně včas rozpoznat a vytrhat plevel. Podívejme se tedy do svého nitra a zkoumejme, co se v něm děje, co ve mně roste, co v něm roste dobrého a zlého. Existuje k tomu krásná metoda: říká se jí zpytování svědomí. Spočívá v tom, že se podívám, co se dnes v mém životě stalo, co zasáhlo mé srdce a jaké rozhodnutí jsem učinil. A právě to slouží k tomu, abychom si v Božím světle ověřili, kde je špatný plevel a kde dobrá setba.

Po poli světa a poli srdce existuje ještě třetí pole. Můžeme ho nazvat polem bližního. Jsou to lidé, které potkáváme, s nimiž se denně stýkáme a které často odsuzujeme. Jak snadné je pro nás rozpoznat jejich koukol! A jak těžké je naopak vidět dobré rostoucí zrno! Jak rádi z druhých „stahujeme kůži“, jak nás to těší! Nezapomínejme však, že chceme-li obdělávat pole života, je důležité hledat především Boží dílo: učit se vidět v druhých, ve světě i v sobě krásu toho, co zasel Bůh, sluncem políbenou pšenici se zlatými klasy. Bratři a sestry, vyprošujme si milost, abychom to dokázali vidět nejen v sobě, ale také v druhých, počínaje těmi, kteří jsou nám nejblíže. Není to pohled naivní, je to pohled věřící, protože Bůh, hospodář velkého pole světa, rád vidí dobro a dává mu růst tak, aby se ze sklizně stala hostina!

I dnes si tedy můžeme položit několik otázek. Když přemýšlím o poli světa: umím překonat pokušení, které všechny „hází do jednoho pytle“, které se s druhými vypořádá tak, že je odsoudí? Když pak přemýšlím o poli srdce: hledám v sobě poctivě škodlivé rostliny a házím je rozhodně do ohně Božího milosrdenství? A když přemýšlím o poli bližního: dokážu moudře vidět, co je dobré, aniž bych se nechal odradit omezeností a pomalostí druhých?

Kéž nám Panna Maria pomůže trpělivě obdělávat to, co Pán zasévá na poli života, na mém poli, na poli mého bližního, na poli všech lidí.