papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
17. nvlm / Angelus - papež František

Evangelium z této neděle koresponduje s posledními verši kapitoly, kterou Matouš (13, 44-52) věnuje podobenstvím o nebeském království. Úryvek obsahuje tři kratičká a sotva načrtnutá podobenství: o ukrytém pokladu, o drahocenné perle a síti spuštěné do moře.

Zastavím se u prvních dvou, kde je nebeské království přirovnáváno ke dvěma různým „drahocenným“ skutečnostem, totiž pokladu zakopaném v poli a vzácné perle. Reakce těch, kdo najdou tuto perlu a poklad jsou prakticky stejné: člověk a obchodník prodají všechno, aby získali to, co uchvátilo jejich srdce. Těmito dvěma přirovnáními nás Ježíš vybízí, abychom se zapojili  do budování nebeského království, když nám prezentuje podstatnou vlastnost křesťanského života a nebeského království: ke království plně přilnou ti, kdo jsou ochotni vsadit všechno. Oba - dotyčný člověk i onen obchodník – totiž prodají všechen svůj majtek, takže se vzdávají všech svých materiálních jistot. Z toho plyne, že budování království vyžaduje nejenom Boží milost, ale také činorodou ochotu člověka. Všechno působí milost, všechno! My však máme být vůči milosti ochotní nikoli vzdorovití. Všechno působí milost, ale je zapotřebí moje odpovědnost, moje ochota...

Gesta onoho hledajícího člověka i obchodníka, kteří se vzdají svého bohatství, aby si opatřili něco cennějšího, jsou rozhodná a radikální. Řekl bych, že jsou to gesta jednosměrná, nepočítají se zpáteční cestou. Navíc jsou konána s radostí, protože oba nalezli poklad. Jsme povoláni osvojit si  postoj těchto dvou evangelních postav a stát se také zdravě neklidnými hledači nebeského království. Je třeba odložit tíživé břímě světských jistot, jež nám brání hledat a budovat království: chtivost majetku, žízeň po výdělku a moci a zaobírání se v myšlenkách pouze sebou.

V naší době, jak všichni víme, se může zdát, že život některých je mělký a vyhaslý pravděpodobně  proto, že se nevydali hledat opravdový poklad a spokojili se s atraktivními, leč pomíjivými věcmi, s blyštivým třpytem, který klame, protože po sobě nechává temnotu. Světlo království však není ohňostroj, který trvá jen okamžik. Světlo království nás provází celý život.

Nebeské království je opakem postradatelných věcí, nabízených světem, je opakem životní banality. Je pokladem, který každodenní život obnovuje a rozpíná k širokým horizontům. Kdo totiž tento poklad nalezl, má tvořivé a hledající srdce, které neopakuje, nýbrž vynalézá, vytyčuje a razí nové cesty, jež nás přivádějí k lásce k Bohu, k druhým i k opravdové lásce k nám samým. Znamení těch, kteří se vydali touto cestou království, je tvořivost. Stále hledají víc. Tvořivost život bere a dává, znovu a znovu dává. Vždycky hledá další způsoby, jak dávat život.

Ježíš, který je skrytým pokladem a drahocennou perlou, nemůže než vzbuzovat radost, veškerou radost světa: radost z objevení smyslu vlastního života, radost z pocitu zapojení se do dobrodružství svatosti.

Svatá Panno pomáhej nám dennodenně hledat poklad nebeského království, aby se v našich slovech a skutcích projevovala láska, kterou nám daroval Bůh skrze Ježíše.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno