Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
19. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Překonat strach, ale též životní mdlost a netečnost)

V evangeliu dnešní liturgie Ježíš promlouvá k učedníkům, aby vyvrátil jakoukoli jejich obavu a vybídl je k ostražitosti. Obrací se k nim se dvěma zásadními výzvami. První zní: „Neboj se, malé stádce“ (Lk 12,32) a druhá: „Buďte připraveni“ (Lk 12,35 podle ekumenického překladu Bible, v liturgickém překladu: „Mějte bedra přepásaná“, pozn. překl.) „Neboj se“ a „Buďte připraveni“ – jedná se o dva klíčové výroky, které rozptylují leckdy ochromující strach a pomáhají překonat svůdnost pasivního, mdlého života. Věnujme se dnes těmto dvěma pobídkám: „Neboj se“ a „Buďte připraveni“.

„Neboj se“. Ježíš ze všeho nejdříve učedníky povzbuzuje, a to vzápětí poté, co hovořil o láskyplné a prozřetelnostní péči Otce, který se stará o polní lilie a nebeské ptactvo, a tím spíše tedy zaopatří své děti. Není tudíž třeba shánět se a znepokojovat: náš život spočívá pevně v Božích rukou. Tato Ježíšova výzva, abychom se o nic nestrachovali, nám dodává odvahu. Někdy totiž vnímáme, že jsme uvízli v pocitech malomyslnosti a úzkostlivosti. Obáváme se, že neobstojíme, že se nám nedostane uznání a lásky, že se nám nepodaří uskutečnit naše plány a nikdy nebudeme šťastní. Trmácíme se tedy, abychom našli řešení a prostor k vyniknutí, hromadili statky a bohatství, získali své jistoty, ale jak to nakonec dopadá? V konečném důsledku pak žijeme v trvalém strachu a úzkostlivosti. Ježíš nás naopak ujišťuje: „Nebojte se!“ Důvěřujte Otci, který vám chce dát vše, co doopravdy potřebujete. Daroval vám už svého Syna a Království, ustavičně vás provází a denně se vás ujímá. Nebojte se: to je ona jistota, k níž máme přilnout srdcem. Nebojte se.

Vědomí toho, že Pán nad námi ve své lásce bdí, nás ovšem neopravňuje ke spánku a lenosti! Naopak, podněcuje nás k bdělosti a pozornosti. Milovat totiž znamená dbát na druhého člověka, všimnout si jeho nouze, projevit ochotu k vyslechnutí a přijetí, prokázat připravenost.

Druhé slovo: „Buďte připraveni“ je dnešní další výzvou. Je to křesťanská moudrost. Ježíš tuto výzvu pronáší opakovaně, a dnes tak činí prostřednictvím trojice krátkých podobenství. V prvním z nich se pán domu nečekaně vrací domů ze svatby, v druhém se hospodář nechce dát překvapit zloději a ve třetím se vrací z dlouhé cesty. Všechna tato podobenství předávají totéž poselství: je zapotřebí uchovat bdělost, nepropadnout spánku, tedy nepodlehnout roztržitosti, nepoddat se vnitřní lenosti, neboť Pán přijde také v situacích, ve kterých bychom ho nečekali. Je třeba uchovat si tuto pozornost vůči Pánu, neusnout, ale bdít.

Na konci našeho života nás Bůh požádá, abychom vydali počet ze statků, které nám svěřil. Bdělost tedy obnáší také odpovědnost – tedy věrné zachování a správu oněch dober. Obdrželi jsme přemnohé: život, víru, rodinu, vztahy, práci, ale též místa, kde žijeme, naše města, stvoření. Tolik jsme toho dostali. Zkusme si položit otázku, zda pečujeme o toto dědictví, které nám Pán odkázal? Chráníme jeho krásu, anebo těchto věcí užíváme jen pro sebe či kvůli momentální osobní výhodnosti? Trochu zauvažujme nad tím, jestli jsme strážci stvoření, které nám bylo darováno?

Bratři a sestry, kráčejme bez obav a s jistotou z neustálého Pánova doprovodu. A buďme bdělí, aby se nám nestalo, že usneme právě ve chvíli, kdy Pán půjde kolem. Svatý Augustin říkával: „Bojím se, že si nevšimnu Pána, který půjde kolem“. Obával se, že si ve své malátnosti nevšimne procházejího Pána. Bděte tedy! Kéž nám pomáhá Panna Maria, která přijala Pánovo navštívení a ve své velkorysosti a připravenosti pronesla své: „Hle, jsem služebnice Páně.“

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.