Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Advent (cyklus A)
2. neděle adventní - A / Angelus - papež Lev XIV. (Evangelium je radostná zvěst, jež s námi počítá)

Evangelium této druhé neděle adventní nám ohlašuje příchod Božího království (srov. Mt 3,1-12). Dříve než Ježíš se na scéně objevuje jeho Předchůdce, Jan Křtitel. Jan kázal v judské poušti a hlásal: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království!“ (Mt 3,1).

Každý den v modlitbě „Otče náš“ prosíme: „Přijď království tvé“. Sám Ježíš nás to naučil. Touto invokací se orientujeme na to Nové, co má pro nás Bůh připravené, a uznáváme, že běh dějin není předem určen mocnými tohoto světa. Věnujeme své myšlenky a energii Bohu, který přichází kralovat, nikoli dominovat nad námi, přichází, aby nás osvobodil. To je „evangelium“: vskutku radostná zvěst, jež nás motivuje a počítá s námi.

Tón Janovy řeči je bezesporu přísný, lid ho však poslouchá, protože v jeho slovech slyší ozvěnu Boží výzvy, aby nebral život na lehkou váhu, aby využil přítomný okamžik k přípravě na setkání s Tím, který nesoudí podle vnějšího zdání, ale podle skutků a úmyslů srdce.

Jan samotný bude překvapen z toho, jakým způsobem se Boží království ukáže v Ježíši Kristu, v mírnosti a milosrdenství. Prorok Izaiáš jej přirovnává k výhonku, tedy nikoli k obrazu moci či destrukce, nýbrž k symbolu zrození a novosti. Na výhonek, který vyraší ze zdánlivě mrtvého kmene, začíná vanout Duch Svatý se svými dary (srov. Iz 11,1-10). Každý z nás jistě najde v myšlenkách něco podobného, co se mu v životě přihodilo.  

Je to zkušenost, kterou církev prožila na II. vatikánském koncilu, který skončil právě před šedesáti lety: zkušenost, která se obnovuje, když společně kráčíme k Božímu království, v touze přijmout je a sloužit mu. Tehdy nejenže vyraší skutečnosti, které se zdály slabé nebo okrajové, ale uskuteční se i to, co by se z lidského hlediska dalo považovat za nemožné. Vypodobeno obrazy, které užívá prorok: „Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvice budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit.“ (Iz 11,6).

Sestry a bratři, jak velmi svět potřebuje tuto naději! U Boha není nic nemožné. Připravme se na jeho Království, přijměme ho. Ten, který je nejmenší, Ježíš z Nazareta, On nás povede! On, který se vydal do našich rukou, počínaje nocí svého narození až po temnou hodinu smrti na kříži, rozjasňuje naše dějiny jako vycházející slunce. Vzešel nový den: probuďme se a kráčejme v jeho světle!

To je spiritualita adventu, velmi jasná a konkrétní. Slavnostní osvětlení na ulicích nám připomíná, že každý z nás může být malým světlem, pokud přijme Ježíše, výhonek nového světa. Učme se tomu od Marie, naší Matky, ženy důvěryplného očekávání a naděje.