Na naprostém dně říká Job: “Vím, že můj Vykupitel žije"

Job na naprostém dně ujišťuje,
že uvidí svého Vykupitele

Job je poražen, zničen ve své existenci nemocí, s kůží téměř sedřenou, takřka bez masa, na prahu smrti. Přesto má Job jednu jistotu a vyslovuje ji: “Vím, že můj Vykupitel žije a že poslední den ze země zase vstanu.” Právě ve chvíli, kdy je Job na naprostém dně, ujišťuje, že uvidí svého Vykupitele.  “Uvidím ho já a ne jiný, mé oči ho uvidí”. Právě tato jistota, v hraniční chvíli života, je křesťanskou nadějí.

Tato naděje je dar. Nemůžeme ji vlastnit. Je to dar, o nějž musíme prosit. Pane, dej mi naději. Mnoho špatných věcí nás uvádí do zoufalství, namlouvají nám, že všechno směřuje k definitivní prohře, že po smrti není nic. Avšak hlas Jobův se vrací: Já vím, že můj Vykupitel žije a že v poslední den ze země zase vstanu, uvidím jej já sám, mé oči ho uvidí. 

Naděje je kotvou,
ukotvenou na druhé straně

Naděje nezklame, říká sv. Pavel. Naděje nás přitahuje a dává nám smysl života. Nevidím na druhý břeh, ale naděje je Božím darem, který nás táhne směrem k životu, k věčné radosti. Naděje je kotvou, ukotvenou na druhé straně – a my se vší silou držíme provazu a podpíráme se. Vím, že můj Vykupitel žije a já ho znovu uvidím. Opakujme tato slova ve chvílích radosti i těžkosti, ve chvíli smrti. Tato jistota je Božím darem, protože naději nikdy nezískáme svými silami. Musíme o ni prosit. Naděje je zdarma daným darem, věnovaným, darovaným. Je to milost.

Pán to potvrzuje, tato naděje neklame. „Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně” - v tom spočívá cíl naděje, jít k Ježíšovi - “A kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu, protože jsem sestoupil z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.” (Jan 6, 36-37) Život v naději je životem, který ze všech sil svírá tento provaz, s vědomím, že na druhém konci je kotva - a že je to kotva, která nezklame.

Prospěje nám pohlédnout vzhůru.
A spolu s Jobem zopakovat:
"Vím, že můj Vykupitel žije a já ho uvidím..."

Prospěje nám, pohlédnout na hřbitovy a pohlédnout vzhůru.
A spolu s Jobem zopakovat:
"Vím, že můj Vykupitel žije a já ho uvidím,
já sám ho uvidím, moje oči ho uvidí." 
V tom je síla, která nám dává naději,
tento zdarma daný dar je  ctností naděje.

Kéž jej Pán dopřeje nám všem.