Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
24. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Odpuštění je nepostradatelné, vrací do vztahů světlo)

Dnešní evangelium (srov. Mt 18,21–35) nám vypráví o jedné ze základních hodnot křesťanského života: o odpuštění. Ježíš o něm učil a dosvědčil ho svým příkladem až ke kříži, kde se modlil k Otci za své pronásledovatele slovy, která všichni známe: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34).

V dnešním úryvku se Petr dotazuje Mistra právě na toto: „Pane,“ ptá se ho, „kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ (Mt 18,21). Jeho slova svědčí o velkorysém srdci: číslo sedm totiž v Bibli symbolizuje plnost a „odpustit sedmkrát“ znamená odpouštět opravdu velkodušně. Ježíšova odpověď však jde ještě dál: „Neříkám ti sedmkrát,“ říká, „ale sedmdesátkrát sedmkrát“ (v. 22), tedy bez jakéhokoli omezení, nezměrně.

A aby svou myšlenku lépe objasnil, vypráví Spasitel podobenství o služebníkovi, který měl u svého pána dluh tak velký, že byl prakticky nesplatitelný. Ačkoli mu byl dluh z čistého milosrdenství odpuštěn, neprokázal stejné slitování svému příteli, a proto byl pokárán a přísně potrestán (v. 23–30).

Těmito slovy nám Ježíš připomíná, že dar a odpuštění jsou základem naší existence. Všechno je nám dáno od Boha z čisté lásky a nikdo z nás nemůže tvrdit, že dokáže dokonale reagovat na takovou dobrotu. Nezištnost, jež je zdrojem života samého, je proto také nejlepším pravidlem pro lidské soužití. Zažíváme to každý den. Odpuštění je nepostradatelné a pokud chybí, nelze žít v pokoji; dříve či později vzniknou v srdcích i mezi lidmi konflikty, obvinění, zášť a pomsta, které ničí vztahy, rozdělují rodiny a vyvolávají války.

Jedině odpuštění osvobozuje a vrací světlo, a to i tam, kde materiální a morální chudoba člověka na okamžik zatemnila obzor a znejistila cestu. Odpuštění je jako příznivý vítr, který rozptyluje i ta nejhustší mračna, abychom znovu zahlédli slunce. Svatý Petr to zažil ve svém životě několikrát; zejména když poté, co Ježíše zapřel a opustil ve chvíli Jeho utrpení, potkal vzkříšeného Ježíše na břehu jezera. A On mu položil jedinou otázku: „Šimone […], miluješ mě?“ (Jan 21,15), spojenou s výzvou: „Následuj mě!“ (v. 19). Promluvil stejně jako na začátku, v den jejich prvního setkání, jako by se téměř nic nestalo. A tato láska, která zapomíná a uzdravuje, bude pro prvního z apoštolů znamením, které potvrzuje jeho poslání.

Prosme tedy Pannu Marii, Matku milosrdenství, aby nám pomáhala odpouštět za všech okolností, i tehdy, kdy je těžké učinit první krok, a abychom s odvahou a vytrvalostí šířili pokojné a uzdravující světlo lásky, která vítězí nad nenávistí a odzbrojuje každou zášť.