23. Ježíš nám říká: odpuštění osvobozuje.

z knihy Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání

MÁŠ SLOVO

Někdy se odpuštění zdá být nutné, protože jinak nelze pokračovat dál (okolí, přátelé, rodina atd.). Máš tuto zkušenost?
Pocítil jsi již někdy jaký to má účinek, je-li ti odpuštěno?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Pro odpuštění je místo v každém životě a je to vzácný okamžik. Stejně jako odpočinutí, jako jaro, jako déšť na poušti. Jsou ale věci, na které nelze zapomenout. Ježíš to ví. Myslí si ale, že je možné vzdát se snahy vrátit těm druhým zlo, které nám způsobili. Když s někým není všechno v pořádku, neznamená to, že má v sobě jen záporné vlastnosti. Bůh ho má stále rád a stále ho očekává. Odpouštět, to znamená chovat se tak trochu jako Bůh. Abychom toto pochopili, potřebujeme dvě zkušenosti - sám zakusit odpuštění (od nějakého člověka, od Boha) a někomu odpustit.

- Cítíš, že život bez odpouštění není životem?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"V našem domě šel jeden soused do důchodu. Při téhle příležitosti uspořádal malou oslavu v kavárně pro všechny své přátele. Přesto se pohádali kvůli psovi, který znečišťoval okolí. Teď, když se potkají, tisknou si ruce," (ze čtvrti na předměstí).

"Nenávist existuje, ale zatemňuje pohled a všechno otravuje. Když dojde k odpuštění, je to osvobozující," (Michel).

- Jak přijímáš tato svědectví?
"Snažím se odpouštět, i když se mi nedaří zapomenout na křivdu, která se mi stala. Když odpustím, klid nepřichází ihned . . . Je také zapotřebí, aby ten druhý přijal usmíření. Ale když jsem odpustil, nejsem už stejný," (Claud).

"Byl jsem pokřtěný před třemi lety a mám opravdu pocit, že mi bylo odpuštěno. Je to úžasné. Nevím, jak to říct. Minulost není zapomenuta, ale člověk ji vidí jinak," (mladý člověk).

- Cítíš všechno to, co odpuštění znamená?

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Stala-li se nespravedlnost, nejde to hned ji přejít. Někdy je to dlouhá cesta, než můžeme někomu odpustit. Mezi lidmi existují konflikty (v rodině, mezi státy). Někdy nevidíme východisko, ke smíření je zapotřebí čas. Někdy myslíme na to, že my odpustíme jiným, ale nevidíme, že je potřeba, aby také nám někdo odpustil.

TEXT Z EVANGELIA

* Uzdravení ochrnutého - přečti si toto vyprávění. Ten člověk není pouze uzdraven, ale jsou mu i odpuštěny hříchy (Mt 9, 1 - 8).

- Když čteš toto vyprávění, čemu z pojmu odpuštění jsi porozuměl?
- Co jsi pochopil o Ježíšovi?

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Samostatně přemýšlej o textu z Matoušova evangelia (Mt 18, 21 - 22) o tom, kolikrát má člověk odpustit. Své úvahy si poznamenej do sešitu.

Nedaří-li se nám odpouštět, je to možná proto, že jsme sami zranění. Jak toto uzdravit? - Když o něm budeme mluvit? Modlitbou? Čekáním? Když budeme myslet jen a jen na to?

- Pomodli se Žalm 51.
Nalep si do sešitu fotografii, související s naším tématem a vymysli k ní název.

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní," (Mk 2, 17).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 62,1-5 ; Žalm 96; 1 Kor 12,4-11
Jan 2,1-11

Svatba – vysněná událost i obávaný krok. Okamžik, který proměňuje lidský život, protože člověk vstupuje do závazku. Nese mnoho jistot, je životodárný, ale přináší také nemalé starosti. Je radostí, startem nové fáze vlastního života. Svatba předpokládá rodinu, vztah, osobní a intimní společenství. A právě do těchto souvislostí vložil Ježíš podle svatého Jana začátek svého vystoupení. Jako by chtěl ukázat, že jako svatba spojuje a zavazuje, tak příchod Syna člověka dává možnost vstoupit na novou cestu. Něco zcela nového, závazného, ale především životodárného právě tady začíná.