23. Ježíš nám říká: odpuštění osvobozuje.

z knihy Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání

MÁŠ SLOVO

Někdy se odpuštění zdá být nutné, protože jinak nelze pokračovat dál (okolí, přátelé, rodina atd.). Máš tuto zkušenost?
Pocítil jsi již někdy jaký to má účinek, je-li ti odpuštěno?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Pro odpuštění je místo v každém životě a je to vzácný okamžik. Stejně jako odpočinutí, jako jaro, jako déšť na poušti. Jsou ale věci, na které nelze zapomenout. Ježíš to ví. Myslí si ale, že je možné vzdát se snahy vrátit těm druhým zlo, které nám způsobili. Když s někým není všechno v pořádku, neznamená to, že má v sobě jen záporné vlastnosti. Bůh ho má stále rád a stále ho očekává. Odpouštět, to znamená chovat se tak trochu jako Bůh. Abychom toto pochopili, potřebujeme dvě zkušenosti - sám zakusit odpuštění (od nějakého člověka, od Boha) a někomu odpustit.

- Cítíš, že život bez odpouštění není životem?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"V našem domě šel jeden soused do důchodu. Při téhle příležitosti uspořádal malou oslavu v kavárně pro všechny své přátele. Přesto se pohádali kvůli psovi, který znečišťoval okolí. Teď, když se potkají, tisknou si ruce," (ze čtvrti na předměstí).

"Nenávist existuje, ale zatemňuje pohled a všechno otravuje. Když dojde k odpuštění, je to osvobozující," (Michel).

- Jak přijímáš tato svědectví?
"Snažím se odpouštět, i když se mi nedaří zapomenout na křivdu, která se mi stala. Když odpustím, klid nepřichází ihned . . . Je také zapotřebí, aby ten druhý přijal usmíření. Ale když jsem odpustil, nejsem už stejný," (Claud).

"Byl jsem pokřtěný před třemi lety a mám opravdu pocit, že mi bylo odpuštěno. Je to úžasné. Nevím, jak to říct. Minulost není zapomenuta, ale člověk ji vidí jinak," (mladý člověk).

- Cítíš všechno to, co odpuštění znamená?

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Stala-li se nespravedlnost, nejde to hned ji přejít. Někdy je to dlouhá cesta, než můžeme někomu odpustit. Mezi lidmi existují konflikty (v rodině, mezi státy). Někdy nevidíme východisko, ke smíření je zapotřebí čas. Někdy myslíme na to, že my odpustíme jiným, ale nevidíme, že je potřeba, aby také nám někdo odpustil.

TEXT Z EVANGELIA

* Uzdravení ochrnutého - přečti si toto vyprávění. Ten člověk není pouze uzdraven, ale jsou mu i odpuštěny hříchy (Mt 9, 1 - 8).

- Když čteš toto vyprávění, čemu z pojmu odpuštění jsi porozuměl?
- Co jsi pochopil o Ježíšovi?

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Samostatně přemýšlej o textu z Matoušova evangelia (Mt 18, 21 - 22) o tom, kolikrát má člověk odpustit. Své úvahy si poznamenej do sešitu.

Nedaří-li se nám odpouštět, je to možná proto, že jsme sami zranění. Jak toto uzdravit? - Když o něm budeme mluvit? Modlitbou? Čekáním? Když budeme myslet jen a jen na to?

- Pomodli se Žalm 51.
Nalep si do sešitu fotografii, související s naším tématem a vymysli k ní název.

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní," (Mk 2, 17).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!