papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
25. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Skutečná moc není nadvláda, ale péče o slabé)

Dnešní liturgické evangelium (Mk 9,30-37) k nám promlouvá o tom, jak Ježíš oznamuje, co se stane na vrcholu jeho života: „Syn člověka,“ říká Ježíš, „bude vydán do rukou lidí a zabijí ho, ale po třech dnech vstane z mrtvých“ (v. 31). Učedníci však při následování Mistra mají na mysli a také na rtech něco jiného. Když se jich Ježíš ptá, o čem to mluvili, neodpovídají. 

Věnujme tomuto mlčení pozornost: učedníci mlčí, protože se dohadovali o tom, kdo je největší (srov. v. 34). Mlčí ze studu. Jaký kontrast ke slovům Kristovým! Zatímco Ježíš jim svěřoval smysl svého života, oni mluvili o moci. A tak jim nyní stud zavírá ústa, stejně jako jim předtím pýcha zavírala srdce. Ježíš však otevřeně odpovídá na slova vyslovená šeptem podél cesty: „Kdo chce být první, ať je poslední“ (srov. v. 35). Chceš být velký? Udělej se malým, dej se do služeb všech.

Slovem, které je stejně prosté jako rozhodné, Ježíš obnovuje náš způsob života. Učí nás, že skutečná moc nespočívá v nadvládě nejsilnějších, ale v péči o nejslabší. Pravá moc spočívá v péči o nejslabší, to tě činí velkým!

Proto Mistr zavolá dítě, postaví ho mezi učedníky a obejme ho se slovy: „Kdo přijme jedno z těchto dětí v mém jménu, přijímá mě“ (v. 37). Dítě nemá žádnou moc: dítě je potřebné. Když se staráme o člověka, uznáváme, že člověk vždy potřebuje život.

My všichni jsme živí, protože jsme byli přijati, ale moc nám dává na tuto pravdu zapomenout. Jste živí, protože jste byli přijati! Pak se stáváme vládci, ne služebníky, a první trpí ti úplně poslední: malí, slabí, chudí. 

Bratři a sestry, kolik lidí, kolik jich trpí a umírá kvůli boji o moc! Jsou to životy, které svět odmítá, jako odmítl Ježíše, ty, kteří jsou vyloučeni a umírají... Když byl vydán do rukou lidí, nenašel objetí, ale kříž. Přesto evangelium zůstává živým a nadějným slovem: Ten, který byl zavržen, vstal z mrtvých, je Pán!

Nyní, v tuto krásnou neděli, se můžeme ptát sami sebe: Mohu v těch nejmenších rozpoznat Ježíšovu tvář? Starám se o své bližní a velkoryse jim sloužím? A děkuji těm, kteří se starají o mě?

Prosme společně Marii, abychom byli jako ona svobodní od marnivosti a připraveni ve službě.