Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
27. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Svatý František zacelil trhliny neshod a obnovil církev ve víře)

Evangelní podobenství, které se čte v liturgii dnešní neděle, vypráví o Ježíšově životě a osvětluje smysl jeho poslání (srov. Mt 21,33–43). On je Syn Boží poslaný na svět, je však odmítnut právě těmi, kdo by ho měli přijmout s otevřenou náručí. Ten, který přišel, aby přinesl spásu, je odsouzen; ten, který chce darovat život, je usmrcen. Kristovo učení nás vede k zamyšlení nad mnoha krutostmi, které ničí svět a dějiny národů, a zároveň nám zjevuje stále větší milosrdenství Jeho Otce.

Násilné odmítnutí totiž nezlomí Boží vůli, která ve své nekonečné spravedlnosti proměňuje zlo ve vykoupení: „Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním“ (Mt 21,42; srov. Ž 118,22). Ježíš sám připomíná tato slova žalmu, jenž oslavuje úžasné dílo, které vykonal Pán: právě to, co bylo odvrženo, se stává základem, na němž všechno spočívá. Takto Všemohoucí řídí dějiny a pomáhá nám ve všech našich pádech: Bůh nikdy neodvrhne náš život!

Podle obrazu použitého v podobenství, onou vinicí, kterou je třeba obdělávat spravedlivě, je církev, kterou svými rozhodnutími budujeme nebo poškozujeme. V této souvislosti bych právě dnes, když si připomínáme osmisté výročí jeho smrti, chtěl připomenout jednoho dělníka, který velmi plodně pracoval na vinici Páně: svatého Františka z Assisi, kterého Ježíš sám požádal, aby napravil Jeho církev. Veden příkladem Ukřižovaného postavil František především svůj vlastní život na Kristově základu, sdílel s ním chudobu, radost i utrpení, až po mystické znamení stigmat. Jako muž vroucí modlitby, naplněný láskou ke všem, byl příkladem pro první bratry, kteří sdíleli jeho asketický život jako autentický předpoklad reformy církve. Svatý František ji obnovil díky víře v Pána Ježíše a zacelil trhliny neshod svědectvím bratrské lásky.

Drazí, charisma svatého Františka přináší ovoce i dnes, po osmi stoletích: svědčí o tom nejen velká a živá františkánská rodina, ale i mnohé dary, které jeho duchovní dědictví šíří mezi Božím lidem. Když slavíme františkánský jubilejní rok, prosme zároveň vytrvale o dar míru a upřímně se zavažme k budování svornosti mezi národy.

V tomto úsilí ať nás vždy provází přímluva Nejsvětější Panny Marie, naší Matky, k níž se nyní obracíme, duchovně sjednocení s věřícími shromážděnými na poutním místě v Pompejích, aby se s prosbou obrátili k Panně posvátného růžence.