papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
29. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Past vedle pasti. Člověk patří Bohu)

Evangelium dnešní liturgie nám říká, že někteří farizeové se připojili k herodiánům a nastražili na Ježíše past. Stále se pokoušeli připravovat na něj pasti... Přicházejí za ním a ptají se: "Je dovoleno, nebo není dovoleno platit daň císaři?" (Mt 22,17). Jde o léčku: pokud Ježíš daň legitimizuje, staví se na stranu politické moci, která má špatnou podporu lidu, zatímco pokud řekne, že se platit nemá, může být obviněn ze vzpoury proti císařství. Skutečná past. Z této pasti však uniká. Požádá je, aby mu ukázali minci, na níž je vyobrazen císař, a říká: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu" (v. 21). Co znamená toto odevzdání toho, co je císařovo, císaři a toho, co je Boží, Bohu? Co to znamená?

Tato Ježíšova slova se stala běžně užívanými, ale někdy se zneužívají - nebo přinejmenším redukují - k tomu, aby se mluvilo o vztahu mezi církví a státem, mezi křesťany a politikou; často se chápou tak, jako by Ježíš chtěl oddělit "císaře" a "Boha", tj. pozemskou a duchovní skutečnost. A někdy tak také uvažujeme: víra se svými praktikami je jedna věc a každodenní život je věc druhá. A to je špatně. Je to "schizofrenie", jako by víra neměla nic společného s konkrétním životem, s výzvami společnosti, se sociální spravedlností, s politikou atd. 

Ve skutečnosti nám Ježíš chce pomoci, abychom "císaře" a "Boha" postavili každého na jejich místo. Císaři - tedy politice, občanským institucím, společenským a ekonomickým procesům - náleží péče o pozemský řád; a my, kteří jsme ponořeni do této reality, musíme společnosti vracet to, co nám nabízí, a to svým přispěním jako odpovědní občané, starat se o to, co nám bylo svěřeno, prosazovat právo a spravedlnost ve světě práce, poctivě platit daně, angažovat se pro společné dobro atd. Zároveň však Ježíš potvrzuje základní skutečnost: že Bohu patří člověk, celý člověk a každá lidská bytost. A to znamená, že nepatříme žádné pozemské realitě, žádnému "císaři", který je zrovna u moci. Patříme Hospodinu a nesmíme být otroky žádné pozemské moci. Na minci je tedy obraz císaře, ale Ježíš nám připomíná, že v našem životě je otisknut obraz Boží, který nic a nikdo nemůže zastřít. Císaři patří věci tohoto světa, ale člověk a svět sám patří Bohu: na to nezapomínejme! 

Pochopme tedy, že Ježíš vrací každého z nás k naší vlastní identitě: na minci tohoto světa je obraz císaře, ale ty - já, každý z nás - jaký obraz v sobě nosíš? Položme si tuto otázku: Já, čí obraz v sobě nosím? Ty, čí obraz neseš ve svém životě? Pamatujeme na to, že patříme Bohu, nebo se necháváme formovat logikou světa a z práce, politiky, peněz si děláme modly, kterým se klaníme? 

Kéž nám Nejsvětější Panna pomůže rozpoznat a ctít důstojnost naši i každé lidské bytosti.