papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
31. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

V dnešní liturgii se v evangeliu vypráví o zákoníkovi, který přistoupí k Ježíšovi a ptá se ho: "Které přikázání je první ze všech?"  Ježíš odpovídá citací Písma a potvrzuje, že prvním přikázáním je milovat Boha; z toho pak přirozeně vyplývá druhé: milovat bližního jako sebe sama (srov. v. 29-31). Když slyší tuto odpověď, zákoník ji nejen uznává za správnou, ale tím, že ji uznává za správnou, opakuje téměř stejná slova, která pronesl Ježíš: "Dobře jsi mluvil, Mistře, a pravdivě, že milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sebe sama má větší cenu než všechny zápalné oběti a dary" (v. 32-33).

Můžeme si položit tuto otázku: Proč zákoník při vyslovení souhlasu cítí potřebu opakovat stejná slova jako Ježíš? Toto opakování se zdá o to překvapivější, že se nacházíme v Markově evangeliu, které má velmi stručný styl. Jaký význam má toto opakování? Toto opakování je poučením pro nás všechny, kteří mu nasloucháme. Protože Pánovo slovo nelze přijímat jako jakoukoli jinou zprávu. Slovo Páně je třeba opakovat, osvojovat si je a uchovávat.

Mnišská tradice používá odvážný, ale velmi konkrétní termín. Říká: Boží slovo je třeba "přežvykovat". "Přežvykujte" Boží slovo. Můžeme říci, že je tak výživné, že musí zasáhnout všechny oblasti života: zahrnout, jak dnes říká Ježíš, celé srdce, celou duši, celou mysl, celou sílu (srov. v. 30). Boží slovo v nás musí rezonovat, mít ozvěnu a doznívat. Když se tato vnitřní ozvěna opakuje, znamená to, že Pán přebývá v srdci. A říká nám jako onomu dobrému zákoníkovi v evangeliu: "Nejste daleko od Božího království" (v. 34).

Drazí bratři a sestry, Pán nehledá ani tak zkušené komentátory Písma, jako spíše poddajná srdce, která se přijetím jeho Slova nechají vnitřně proměnit. Proto je tak důležité seznámit se s evangeliem, mít ho stále po ruce - třeba i malé evangelium v kapse, v kabelce, číst ho a znovu číst, nadchnout se pro něj. Když to děláme, Ježíš, Otcovo Slovo, vstupuje do našich srdcí, stává se nám blízkým a my v něm přinášíme ovoce. Vezměme si jako příklad dnešní evangelium: nestačí si ho přečíst a pochopit, že musíme milovat Boha a bližního. Je nutné, aby toto přikázání, které je "tím velkým přikázáním", v nás rezonovalo, bylo osvojeno, stalo se hlasem našeho svědomí. Pak nezůstane mrtvou literou v šuplíku našeho srdce, protože Duch svatý způsobí, že v nás semeno tohoto Slova vzklíčí. A Boží slovo působí, je stále v pohybu, je živé a účinné (srov. Žid 4,12). Každý z nás se tak může stát živým "překladem", odlišným a originálním. Ne opakování, ale živý "překlad", odlišný a originální, jediného Slova lásky, které nám Bůh dává. Vidíme to například na životech svatých: nikdo není stejný jako druhý, všichni jsou různí, ale všichni mají společné Boží slovo.

Dnes si tedy z tohoto zákoníka bereme příklad. Opakujme si Ježíšova slova, nechme je v sobě zaznít: "Milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou a svého bližního jako sebe samého." A ptejme se sami sebe: Řídí toto přikázání skutečně můj život? Odráží se toto přikázání v mém dni? Bude dobré, když si dnes večer, než půjdeme spát, zpytujme svědomí nad tímto slovem, abychom zjistili, zda jsme dnes milovali Pána a dali trochu dobra těm, které jsme potkali. Kéž každé setkání přináší trochu dobra, trochu lásky, která pochází z tohoto Slova. Kéž nás Panna Maria, v níž se Boží Slovo stalo tělem, naučí přijímat živá slova evangelia do našich srdcí.