papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
33. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Strach paralyzuje. Důvěra dává svobodu.)

Dnešní evangelium nám předkládá podobenství o hřivnách (srov. Mt 25,14-30). Jeden muž se vydává na cestu a svěřuje své talenty, tedy svůj majetek, "kapitál", služebníkům: talenty byly peněžní jednotkou. Rozděluje je podle schopností každého z nich. Po svém návratu si vyžádá vyúčtování toho, co vykonali. Dva z nich zdvojnásobili, co dostali, a pán je chválí, zatímco třetí ze strachu svůj talent zakopal a může ho jen vrátit, a proto se mu dostává přísného pokárání. Při pohledu na toto podobenství se můžeme poučit o dvou různých způsobech přístupu k Bohu.

Prvním způsobem je přístup toho, kdo přijatý talent zakopal, kdo nevidí bohatství, které mu Bůh dal: nedůvěřuje ani svému pánu, ani sobě. Říká totiž svému pánovi: "Vím, že jsi tvrdý člověk, že sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal" (v. 24). Cítí vůči němu strach. Nevidí respekt, nevidí důvěru, kterou do něj pán vkládá, ale vidí jen jednání pána, který požaduje víc, než dává, vidí soudce. Takový je jeho obraz Boha: nedokáže uvěřit v jeho dobrotu, nedokáže uvěřit v Hospodinovu dobrotu vůči nám. Proto uvízne na mrtvém bodě a nezapojí se do poslání, které dostal.

Druhý způsob pak vidíme u dalších dvou protagonistů, kteří svému pánovi důvěru oplácejí tím, že zase věří jemu. Tito dva investují vše, co obdrželi, přestože zpočátku nevědí, zda vše dobře dopadne: studují, vidí možnosti a obezřetně hledají to nejlepší; přijímají riziko, že se vystaví nebezpečí. Důvěřují, studují a riskují. Tak mají odvahu jednat svobodně, tvořivě a vytvářet nové bohatství (srov. v. 20-23).

Bratři a sestry, toto je křižovatka, na které stojíme před Bohem: strach, nebo důvěra. Buď se před Bohem bojíte, nebo důvěřujete Hospodinu. A my, stejně jako protagonisté podobenství, - my všichni - jsme dostali talenty, my všichni, mnohem cennější než peníze. Ale to, jak je investujeme, do značné míry závisí na naší důvěře v Hospodina, který osvobozuje naše srdce, činí nás aktivními a tvořivými ke konání dobra. Nezapomínejte na to: důvěra vždy osvobozuje, strach ochromuje. Pamatujte si: strach ochromuje, důvěra osvobozuje. To platí i ve výchově dětí. A ptejme se sami sebe: Věřím, že Bůh je Otec a svěřuje mi dary, protože mi důvěřuje? A já, důvěřuji mu do té míry, že se vystavuji nebezpečí, aniž bych se nechal odradit, i když výsledky nejsou jisté ani samozřejmé? Umím každý den v modlitbě říkat: "Pane, důvěřuji ti, dej mi sílu jít vpřed; důvěřuji ti, a věci, které jsi mi dal, dej mi vědět, jak je mám uskutečnit". 

A nakonec také jako církev: pěstujeme ve svém okolí atmosféru důvěry a vzájemné úcty, která nám pomáhá jít společně kupředu, která osvobozuje lidi a podněcuje tvořivost lásky v každém? Zamysleme se nad tím.

A kéž nám Panna Maria pomůže překonat strach - nikdy se nebojte Boha! Mít bázeň ano, nemít však strach - a důvěřovat Hospodinu.