papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
5. neděle postní - C / Angelus - papež František (Bůh osvobozuje odpuštěním)

Tuto pátou neděli postní nám liturgie prezentuje příběh ženy přistižené při cizoložství (srov. Jan 8,1-11). Stojí v něm proti sobě dvě stanoviska: farizejů a učitelů Zákona na jedné straně a Ježíše na druhé. První chtějí ženu odsoudit, protože se považují za ochránce Zákona a jeho věrného uplatňování. Avšak Ježíš ji chce zachránit. On v sobě totiž zosobňuje slitovnost Boha, který odpuštěním osvobozuje a smířením obnovuje.

Podívejme se tedy na tuto událost, jak se věci sběhly. Zatímco Ježíš učí v chrámu, farizejové a učitelé Zákona mu přivedou ženu přistiženou při cizoložství. Postaví ji doprostřed a ptají se Ježíše, zda má být ukamenována, jak to stanovuje Mojžíšův Zákon. Evangelista doplňuje, že jej touto otázkou »chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat« (v.6). Lze se domnívat – a vidíte zde zlobu těchto lidí - že jejich záměr byl následující: kdyby odmítl ukamenování, bylo by to důvodem k obvinění Ježíše z neposlušnosti k Zákonu; kdyby naopak svolil, byl by obviněn u římského představitele, který si vyhrazoval vynášení rozsudků a nepřipouštěl lidové lynčování. A Ježíš musí odpovědět.

Ježíšovi tazatelé, uzavření v úzkostném legalismu, chtějí uzavřít Božího Syna do svojí perspektivy soudu a odsouzení. On však nepřišel na svět soudit a odsuzovat, nýbrž zachraňovat a nabídnout lidem nový život. Jak na tuto zkoušku reaguje Ježíš? Nejprve se trochu odmlčí, skloní se a píše prstem na zem, jako by chtěl poukázat na jediného Zákonodárce a Soudce, kterým je Bůh, jenž vepsal Zákon do kamenných desek. A potom řekne: »kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první« (v.7). Takto Ježíš apeluje na svědomí oněch mužů. Oni se považovali za „bohatýry spravedlnosti“, ale Ježíš je vybízí, aby si uvědomili, že jsou sami hříšníci, takže si nemohou osobovat právo na život či smrt svého bližního. A v té chvíli, jeden po druhém, počínaje těmi nejstaršími, kteří měli se svojí ubohostí nejvíce zkušeností, všichni odcházejí a upouštějí od kamenování oné ženy. Tato scéna vybízí také každého z nás, abychom si uvědomili, že jsme hříšníci, a pustili ze svých rukou kameny očerňování, odsudků a klevet, jež bychom chtěli házet po ostatních. Když druhé pomlouváme, házíme kameny, a jsme stejní jako oni.

Nakonec zůstávají pouze Ježíš a žena, „ubohost a milosrdenství“, jak říká svatý Augustin (In Joh 33,5). Ježíš je jediný bez viny, jediný, kdo by po ní mohl hodit kamenem, ale nečiní tak, protože » Bůh chce, aby se hříšník obrátil a žil, ne aby zahynul ve svém hříchu« (srov. Ez 33,11). A Ježíš propustí ženu těmito krásnými slovy: »Jdi a od nynějška už nehřeš« (v.11). Ježíš jí tak otevírá novou cestu, vytvořenou milosrdenstvím a požadující snahu už   nehřešit. Tato výzva platí každému z nás. Ježíš nám odpuštěním vždycky otevírá novou cestu, abychom šli dál. V postní době jsme povoláni uznat, že jsme hříšníci, a žádat Boha o odpuštění. A odpuštění nás usmiřuje, obdarovává pokojem a umožňuje znovu začít obnovené  dějiny. Každé pravé obrácení míří k nové budoucnosti, novému životu, krásnému životu, svobodnému od hříchu a velkodušnému životu. Nemějme strach žádat Ježíše o odpuštění, protože nám otevírá bránu k novému životu.

Panna Maria ať nám pomáhá dosvědčovat všem slitovnou lásku Boha, který nám v Ježíši odpouští, obnovuje naši existenci a vždycky nabízí nové možnosti.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.

Zdroj: Nedělní liturgie

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)
(8. 11. 2025) Alžběta z Dijonu: Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)
(8. 11. 2025) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens…

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)
(6. 11. 2025) Na první pohled to může působit zvláštně – proč celá církev slaví výročí posvěcení nějakého kostela v…

Přímluvy na Posvěcení lateránské baziliky 9.11. 2025

(6. 11. 2025) Sestry a bratři, Bůh si z nás staví svůj živý chrám. Obraťme se tedy k němu, který přebývá uprostřed nás a…

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti
(6. 11. 2025) Svatá Anežka se narodila ve 13. století jako královská dcera, její otec byl král Přemysl Otakar I. Anežka ale netoužila…

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku
(5. 11. 2025) Vatikánský dokument „Mater populi fidelis“ ze 4. Listopadu 2025 vyhlásil, že „je vždy nevhodné…

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´
(4. 11. 2025) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…