papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
5. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (S Ježíšem na moři života beze strachu)

Evangelium dnešní liturgie nás přivádí na břeh Galilejského jezera. Zástup se shlukuje kolem Ježíše, zatímco někteří zklamaní rybáři, včetně Šimona Petra, perou své sítě po nepovedeném nočním rybolovu. Ježíš vstupuje právě do Šimonova člunu a vyzývá ho, aby vyplul na moře a znovu rozhodil sítě (srov. Lk 5,1-4). Zastavme se u těchto dvou Ježíšových činů: nejprve nastoupí do člunu a pak ho vyzve, aby vyplul na vodu. Noc byla špatná, ryby nebyly, ale Petr věří a vyplouvá.

Nejprve Ježíš nasedá do Šimonova člunu. K čemu? Aby učil. Poprosí právě o tu loď, která není plná ryb, ale vrátila se na břeh prázdná, po noci plné námahy a zklamání. Je to krásný obraz i pro nás. Každý den loď našeho života opouští břehy našeho domova, aby vyplula na moře každodenních činností; každý den se snažíme "lovit z moře", rozvíjet sny, realizovat projekty, žít lásku ve vztazích. Často však stejně jako Petr zažíváme "noc prázdných sítí", zklamání z toho, že se tolik snažíme a nevidíme kýžené výsledky: "Celou noc jsme se namáhali a nic jsme nechytili" (v. 5), říká Šimon. Jak často i my zůstáváme s pocitem porážky a v našich srdcích se rodí zklamání a hořkost. Dva velmi nebezpeční červi.

Co tedy Pán udělá? Rozhodne se nastoupit do naší lodi. Odtud chce hlásat evangelium. Právě tato prázdná loď, symbol naší neschopnosti, se stává Ježíšovou "katedrou", kazatelnou, z níž hlásá Slovo. A právě to Pán rád dělá: Pán je Pánem překvapení, zázraků v překvapeních; vstupuje na loď našeho života, když mu nemáme co nabídnout; vstupuje do našich prázdnot a naplňuje je svou přítomností; využívá naši chudobu k hlásání své hojnosti, naši bídu k hlásání svého milosrdenství. Pamatujme si toto: Bůh nechce výletní loď, stačí mu chudá "chatrná" loďka, pokud ho přijmeme: to chceme! Přivítejte ho. Nezáleží na tom, na jaké lodi: přivítejte ho. Ale necháme ho - ptám se sám sebe - nastoupit na loď našeho života? Dáme mu k dispozici to málo, co máme? Někdy se cítíme nehodni Jeho přízně, protože jsme hříšníci. Ale to je výmluva, která se Pánu nelíbí, protože ho od nás vzdaluje! Je Bohem blízkosti, soucitu, něhy a nehledá perfekcionismus: hledá přijetí. I vám říká: "Nechte mě vstoupit do lodi vašeho života" - "Ale, Pane, pohleď...". - "Takže: nechte mě nastoupit do lodi takové, jaká tu je." Zamysleme se nad tím.

Takto Pán obnovuje Petrovu důvěru. Po kázání nasedá do člunu a říká mu: "Vypluj na moře" (v. 4). Nebyla to vhodná doba k lovu ryb, bylo to za bílého dne, ale Petr Ježíšovi důvěřuje. Nespoléhá na strategie rybářů, které dobře znal, ale na Ježíšovu novost. Na ten úžas, který ho pohnul k tomu, aby udělal, co mu Ježíš řekl. Stejné je to i s námi: když přijmeme Pána na svou loď, můžeme vyplout na moře. S Ježíšem proplouváme mořem života beze strachu, nepodléháme zklamání, když nic nechytíme, a nepodléháme pocitu, že "už se nedá nic dělat". V osobním životě, stejně jako v životě církve a společnosti, se vždy dá udělat něco krásného a odvážného: vždy. Vždycky můžeme začít znovu, Pán nás vždycky zve, abychom se vrátili do hry, protože nám otevírá nové možnosti. Přijměme tedy pozvání: zažeňme pesimismus a nedůvěru a vydejme se s Ježíšem na moře! I naše malá prázdná loď bude svědkem zázračného úlovku.

Prosme Marii, která jako nikdo jiný přijala Pána na lodi života, aby nás povzbuzovala a přimlouvala se za nás.