Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
5. nvlm C / Ježíš chce každého člověka posouvat kupředu a dát jeho práci smysl

Všimli jste si toho? Ježíš nepřišel za Šimonem z ničeho nic, aby mu řekl: „Hele, Šimone, mám nápad! Od teď budeš lovit lidi. Ale neboj se toho! Umíš lovit ryby, tak Ti půjde lovit i lidi.“ Ano, něco podobného sice zaznělo, ale předcházelo tomu něco zcela zásadního: Ježíš se Šimonem nejprve prožil, že svou práci umí. Ježíš vstoupil do Šimonova života a byl s ním v tom, co bylo Šimonovi vlastní. Neřekl Šimonovi: „Víš co? Pojďme se pobavit o tom, co bys mohl dělat pořádného. Ale tady ne, pojďme to probrat třeba někde u kávy.“

Ježíš není agentem na pracovním trhu, aby nabízel pracovní smlouvy…

Ježíš nejprve vstoupil do Šimonovy lodi a učil zástupy. Blíž už tomu Šimon být ani nemohl. Je to, jako kdyby k vám domů přišel Ježíš a řekl vám, že váš balkon je ideální k tomu, aby z něj učil lidi na ulici, v centrálním parku.

Přijde mi to zajímavé. Nevím totiž, jestli bychom Ježíšovi umožnili vstup přes náš byt až na balkon, ale Šimon neváhal. Po strašné a únavné noci a čištění sítí, do kterých se nic nechytlo, vzal Ježíše na palubu a naslouchal Mu. Naslouchal Mu možná pár minut, hodinu, dvě… A takový obrat v jeho životě – nebo lépe řečeno posun – pokud nechci popřít skutečnost, že lovit lidi neznamená zahodit to, co umím, ale využít to, co umím, k růstu Božího království.

Jak je to se mnou? Minimálně neděli co neděli naslouchám Božímu slovu. Obrací mě to, resp. posouvá mě to?

Možná se občas bojím, že kdybych Ježíši na nějakou jeho výzvu kývl, musel bych kompletně popřít svou minulost. Ale Šimonův životní příběh nám jasně ukazuje, že Ježíš chce každého člověka posouvat kupředu a dát jeho práci smysl – a skrze ni zpřítomňovat Boží království zde na zemi.

Netýká se to však jen Šimona. Týká se to každého člověka.

Dnešní evangelium není jen příběhem a „hrozbou“ pro pár mužů, kteří uvažují o vstupu do semináře, a pro pár dalších, které napadla myšlenka, zda náhodou nemají svůj život zcela zasvětit Bohu a stát se řeholníkem či řeholnicí. Dnešní evangelium je spíše otázkou. Otázkou pro každého z nás: „Jsem ochoten pustit Ježíše do svého běžného (i pracovního) života, abych si uvědomil, že mám dost kvalit na to, abych vykročil z bezpečí kostelních zdí a dveří svého domu, a řekl těm venku, že jediný smysl života najde člověk v Bohu?“

- P. Michal Hladík -

Témata: kázání, homilie Poslání Povolání Povolání duchovní Práce realita Týden modliteb za duchovní povolání

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.