Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
6. neděle velikonoční - C / Regina coeli - Lev XIV. (Křesťané, buďte soucitní, Bůh se zjevuje zejména v těch, kdo trpí)

Jsem ještě na začátku svého působení mezi vámi a nejprve bych vám chtěl poděkovat za náklonnost, kterou mi projevujete, a zároveň vás požádat o podporu vašimi modlitbami a blízkostí.

Ve všem, k čemu nás Hospodin volá, v životní cestě i na cestě víry, se někdy cítíme nedostateční. Avšak právě evangelium této neděle (srov. Jan 14,23-29) nám říká, že nemáme hledět na své síly, ale na milosrdenství Hospodina, který nás vyvolil, s jistotou, že Duch Svatý nás vede a všemu nás učí.

Apoštolům, kteří jsou v předvečer smrti svého mistra rozrušení a úzkostliví a ptají se, jak budou moci pokračovat v díle a svědectví Božího království, Ježíš ohlašuje dar Ducha Svatého tímto úžasným slibem: „Kdo mě miluje, bude zachovávat moje slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něj příbytek“ (v. 23).

Tak Ježíš osvobozuje učedníky od veškeré úzkosti a starostí a může jim říci: „Ať se vaše srdce neznepokojuje a neděsí“ (v. 27). Zůstáváme-li v jeho lásce, On sám přebývá v nás, náš život se stává Božím chrámem a tato láska nás osvěcuje, proniká do našeho myšlení a do našich rozhodnutí, až se rozšiřuje i na druhé a vyzařuje do všech situací našeho života.

Toto, bratři a sestry, je právě dar Ducha Svatého, který nás bere za ruku a dává nám zakusit i v každodenním životě Boží přítomnost a blízkost, činí nás svým příbytkem.

Je krásné, že když se podíváme na své povolání, na skutečnosti a osoby, které nám byly svěřeny, na závazky, které plníme, na svou službu v církvi, může každý z nás s důvěrou říci: i když jsem křehký, Bůh se nestydí za mou lidskost, naopak, přichází, aby ve mně přebýval. On mě provází svým Duchem, osvěcuje mě a činí mě nástrojem své lásky k druhým, ke společnosti a k celému světu.

Drazí bratři a sestry, na základě tohoto slibu kráčejme v radosti víry, abychom byli svatým chrámem Páně. Zavazujme se, že budeme šířit jeho lásku všude, pamatujme, že každá naše sestra a každý bratr je příbytkem Boha a že jeho přítomnost se zjevuje zejména v malých, chudých a trpících, a snažme se být pozornými a soucitnými křesťany.

A všichni se svěřme do přímluvy Panny Marie. Díky působení Ducha svatého se stala „svatyní zasvěcenou Bohu“. S ní i my můžeme zakusit radost z přijetí Boha a být znamením a nástrojem jeho lásky.