29.5.2026, 0:00 , Kateřina Lachmanová

Svatá Zdislava (1220 Křižanov - 1252 Lemberk)

Svátek 30.5.

Zdislava vyrůstala ve Žďáru nad Sázavou

Zdislava pocházela ze šlechtického rodu pánů Berků z Dubé. Narodila se kolem roku 1220 na hradě Křižanově na Moravě, jejím otcem byl pan Přibyslav Berka z Křižanova a matkou paní Sibyla, původem ze Sicílie. Přibyslav stál ve službách českého krále Václava I. a k jeho povinnostem náleželo střežit území na českomoravském pomezí, proto Zdislava vyrůstala převážně na panství ve Žďáru nad Sázavou. Měla čtyři mladší sourozence, ale pouze dvě sestry se dožily dospělého věku a založily rodiny. Rodiče vychovali své děti v křesťanské víře.

Manželka Havla Markvartice z hradu Lemberk

Zdislava byla jako velmi mladá provdána za pana Havla Markvartice, který sídlil na hradě Lemberk v severních Čechách a rovněž stál ve službách krále Václava I. Měli spolu čtyři děti, Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislava. Spolu napomohli ke zbudování klášterů v Jablonném a v Turnově, které náležely nedávno založenému řádu kazatelů, dále kostela sv. Vavřince u kláštera v Jablonném a špitálu, do něhož později Zdislava osobně docházela sloužit nemocným. Dominikány si Zdislava velice oblíbila a sama se stala jejich terciářkou. Dominikánské spiritualitě jí učili vůbec první slovanští žáci svatého Dominika, blahoslavený Jindřich z Moravy a polští misionáři blahoslavený Česlav a svatý Hyacint.

Kromě péče o vlastní rodinu, velké podpory otců dominikánů a jejich vznikající misie v českých zemích proslula Zdislava svou dobročinností, doslova mateřskou péčí o pocestné, nemocné a postižené, zkrátka o všechny chudé v podhradí.

Zemřela velice mladá

Zemřela velice mladá, už někdy začátkem roku 1252. Byla pochována v klášterním kostele sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, kde je od té doby až podnes uctívána jako světice.

Její kult byl významně oživen v době pobělohorské, kdy dal převor kláštera P. Stallhofer opravit její zanedbaný náhrobek. Shodou okolností v té době sedí na stolci pražského arcibiskupa Zbyněk Berka, který uctívá paní Zdislavu jako patronku a přímluvkyni svého rodu. V oživení úcty k české světici však nevidí jen prestiž rodu, ale probuzení víry a zbožnosti českého národa, k němuž má napomoci právě církev oslavená.

Kostel v Jablonném v Podještědí

Její ctitelé později nechali postavit nad jejím hrobem krásný barokní kostel, který je jednou z nejcennějších barokních památek v Evropě. Jde o první dílo architekta J. L. Hildebrandta, které povstalo v souvislosti s barokní přestavbou dominikánského kláštera z 13. století. Zdislavin život věnovaný rodině a potřebným zachycuje čtyřiadvacet starobylých měděných desek zavěšených kolem její hrobky v kryptě kostela. Desky zobrazují i četné zázraky uzdravení, které se na její přímluvu dály už za jejího života.

Svatořečena 21. května 1995

Její úcta po staletí žila především v českých zemích a na Moravě, ale i na Slovensku, v Polsku a v Německu. V rámci dominikánské rodiny je samozřejmě známou po celém světě. Za blahoslavenou ji prohlásil v roce 1907 papež Pius X. O její svatořečení jako patronky rodin horlivě usiloval někdejší litoměřický biskup, pozdější kardinál Štěpán Trochta. Roku 1949 se mu podařilo zahájit diecézní proces, který připravoval materiály pro kanonizaci, ale vzhledem k politickým poměrům mohl být završen až po pádu totalitního režimu. Nakonec Zdislavu zapsal do seznamu svatých až papež Jan Pavel II., a to 21. května 1995 v Olomouci, při své druhé návštěvě České republiky.

V posledních desetiletích jsme svědky oživení poutí ke hrobu světice, zvláště poutí rodin a dominikánských terciářů. Kostel je nyní zasvěcen svatému Vavřinci a svaté Zdislavě a získal status „basilica minor“. Rovněž někdejší hrad Lemberk, nyní barokní zámek, je přístupný veřejnosti a kromě historických interiérů včetně kaple svatého Ducha nabízí i možnost návštěvy muzea svaté Zdislavy.

Zdislava v literatuře

Za pozornost stojí i odlesk jejího života a působení v české literatuře. Už Dalimilova Kronika česká zmiňuje tuto krásnou postavu naší křesťanské historie a významným pramenem je i Žďárská kronika z roku 1300. V období baroka se s úctou šířila mnohá legendární pojednání o životě světice a byl sepsán vůbec první životopis světice. Jeho autor Jiří Pontanus z Breitenberku pravděpodobně pracoval na podnět arcibiskupa Zbyňka z rodu Berků a své dílo vřadil do sbírky „Bohemia pia“ (Zbožné Čechy).

K oživení úcty Zdislavy z Lemberka mezi věřícími přispěla beletristická tvorba a poezie katolických autorů 20. století: například Karel Schutz opěvuje paní Zdislavu v Pochvale svatých patronů českých (30. léta) a v obecnou známost vešla i Píseň na blahoslavenou Zdislavu od Jakuba Demla (1970). Mezi literární skvosty je počítáno Durychovo Světlo ve tmách, které se dočkalo vydání až dlouho po autorově smrti, a v dobách totality nechyběl snad v žádné větší knihovně román Aleny Vrbové V erbu lvice.

Do prachu zašlapali pyšní ubohého a blátem se sytí chuďas
Blažená Zdislava, štědrou je dlaní, stále otevřenou. … Do prachu zašlapali pyšní ubohého a blátem se sytí chuďas, přirazili dveře před nářkem sirotků a pro posměch jsou jim slzy vdov. Opanovali zem tuto a honosí se bláznivou chytrostí svou. Zpupnost jejich až do krve pálí a loupežemi jsou obtíženy ruce jejich. Ožírán, hltavě okusován je chudý. … Blažená Zdislava je však sestrou chudého a je jeho družkou. … Slzy opuštěných, modlitby umlčované a úpění chudého jest ještě to jediné, čím zem Česká očekává Boha… (Karel Schulz)