Postní doba (cyklus C)
01. neděle postní C / Petr Šabaka - Proti pokušení

Proti pokušení

Promluva 1. neděle postní C

„Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel“ (Lk 4,1-2).

Jako křesťané se v cyklu liturgického roku snažíme napodobovat celý život Ježíše Krista. Dnes nám evangelium nabízí, abychom spolu se svým Pánem vyšli do pouště, abychom se na ní nechali po čtyřicet dní vodit Duchem svatým a abychom uvažovali o pokušení, které zcela jistě doléhá i na nás.

Kde chybí informace, tam přichází fantazie. My tak můžeme ve ztišení přemýšlet, jak vypadaly Ježíšovy dny, jakou měl žízeň, jak vyhladověl, jak sladké bylo zakoušet niternou blízkost Ducha svatého a Božích andělů. Jakou úzkost prožíval, když k jeho uším doléhal vábivý hlásek pokušitele. Neboť Ježíš „na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Žid 4,15).

Jak Ježíš překonával pokušení? Obrátil svou mysl k Božímu slovu: „A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘“ (Ef 6,10-17).

Druhá účinná zbraň je modlitba. Obracíme se přeci k silnějšímu, než je ďábel, k Bohu. Především v modlitbě Páně prosíme o odvrácení pokušení, které neustále nahlodává hradby kolem města našeho srdce. Katechismus katolické církve nám nabízí ke dnešnímu dni povzbuzující slova: „Právě modlitbou Ježíš vítězil nad pokušitelem hned od počátku a v posledním boji své smrtelné úzkosti. Kristus nás v této prosbě Otčenáše zapojuje do svého boje a do svého smrtelného zápasu. Ve spojení se svou bdělostí nás naléhavě vyzývá k bdělosti srdce. Bdělost je ‚ochrana srdce‘ a Ježíš prosí Otce, aby nás zachoval v jeho jménu. Duch svatý se snaží tuto bdělost v nás stále probouzet. Tato prosba nabývá svého dramatického významu ve vztahu ke konečnému pokušení našeho pozemského boje; naléhavě prosí o vytrvání až do konce“ (KKC 2849).

Nikdy nejsme na své pokušení sami. Stále znovu se modlíme: „Otče NÁŠ…“ Pokud nejsme schopni se modlit nebo obstát, hledejme vzájemně pomoc. „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jak 5,16).

A pokud snad pokušení prolomí naše hradby, pak je to Ježíš, který zacelí naše trhliny, znovu vybuduje mocný val (srov. Žl 8,3) proti nepříteli, proti tomu, který nám chce nahnat strach, vlévat jed nejistoty, přemáhat nás úzkostí nebo dokonce beznadějí a zoufalstvím.

Autor: Šabaka Petr