Šabaka Petr | Sekce: Kázání
Velikonoční doba (cyklus B)
5. neděle velikonoční B / Petr Šabaka
Zůstávání v Kristu
Promluva 5. neděle velikonoční B
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15,5). Dokážu si představit, že se někdo může zeptat, co to znamená „zůstávat v Kristu“. Kde najít jistotu, že s ním spojeni jsme?
Důvěrné zůstávání v Kristu církev nazývá „milost posvěcující“: „Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená dispozice, která zdokonaluje samu duši, aby ji učinila schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu“ (KKC 2000). Dále Katechismus rozlišuje milost posvěcující na dispozici, schopnost, kapacitu, prostor pro Boha a „aktuální (pomáhající) milosti, kterými jsou míněny projevy Boží pomoci jak na počátku obrácení, tak během díla posvěcení“ (KKC 2000). Víra je průsečíkem nezasloužené iniciativy Boží s odpovědí člověka vyjádřenou důvěrou a dokazovanou konkrétními skutky.
Může člověk ztratit milost posvěcující – „zůstávání v Kristu“? Ano. Vzhledem k tomu, že těžký, smrtelný hřích je vědomým a dobrovolným odvrácením se od Boha a jeho lásky, jsme to my, kdo tak odmítáme mízu z kmene vinné révy, kterou je Kristus. „Naše svoboda má vskutku moc udělat definitivní a nezvratná rozhodnutí“ (KKC 1861). Díky Boží velkorysosti však máme možnost litovat, činit pokání, usmiřovat se s Bohem a uprázdněný prostor po hříšném jednání opět naplnit mízou z vinného kmene.
Prvním svědkem Boží odpouštějící lásky je příběh apoštola Pavla, jemuž jsme naslouchali v prvním čtení. Bůh naplnil Barnabáše darem odvahy, aby překonal strach, který pramenil z Pavlovy minulosti, a darem lásky, která chápe a odpouští. Tak přivádí Pavla, obráceného hříšníka, do společenství církve, v níž se stává plodným – skutky potvrzuje zůstávání v Kristu, tedy milost posvěcující.
Autor: Šabaka Petr
