Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
06. neděle v mezidobí B / námět pro dětské kázání

Rekvizita bude velmi špinavý kus dětského oděvu.

Co děti (a případně i maminky) myslí, půjde to vyprat? Proč by ne, vyprat jde všechno. Půjde to obnovit? To znamená vyprat až tak, aby byl ten kus oděvu takový, jako byl, když byl nový? To asi ne. Ať si reklama na prací prášky říká, co chce, nové je nové a nošené je nošené. Kdo z nás dostal „novou“ duši ve křtu? Všichni. Jak dlouho už jí kdo z nás „nosí“? I naše duše (srdce) bývá hříchem ušpiněné tak, jako bylo ušpiněné tělo malomocného jeho nemocí. Nešla vyléčit (nešla vyprat), a tak ten člověk nemohl už nikdy žít jako dřív (jako by byl nový). Ježíš k němu přichází a zbavuje ho jeho nemoci ne tak, aby byl čistší, ale aby byl zas jako nový, úplně bez nemoci, jako by nikdy nebyl nemocný. I ke mně přichází Ježíš ve svátosti smíření, aby vyčistil moje srdce ne tak, aby bylo čistší, ale aby bylo zas jak nové, jako ve křtu.
Tak to se máte na co těšit, co?

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.