Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
10. neděle během roku /Stůl slova - Aleš Opatrný

10. neděle během roku

Rozbor textu

1. čtení
Oz 6,3-6
Text je částí jakési kající liturgie, kterou konal prorok s lidem. Příchod Hospodinův,zobrazený příchodem deště, byl v poměrně suchých krajích velmi srozumitelným obrazem žádoucího očekávání. Vydatnost deště (=láska Hospodinova) je v kontrastu slabosti vláhy z ranního mráčku nebo z rosy (= láska vyvoleného národa k Hospodinu). Poznání Boha, které znamená společenství, život s ním, je i zde kladeno výše, než jakékoliv oběti.


2. čtení
Řím 4,18-25
Pro člověka Západu bývá rozhodující čin. Pavel nás přesto vede k víře, jako k podstatné podmínce všeho skutečně křesťanského konání. Je to ovšem víra ve stylu Abrahamově, tedy ne důvěřivost komukoliv, ale plné spolehnutí se na Boha v nejzásadnějších věcech.

V 18-19 - Abraham věří Bohu více, než lidské zkušenosti.
V 20 - jeho víra stojí na Božích zaslíbeních, s nimiž najisto počítá.
V 21-22 - Boží moc cení víc, než moc a sílu lidskou, svou.
V 23-25 - ani pro nás zde není jiná cesta, než navázat na víru Abrahamovu a uvěřit tak Ježíši vzkříšenému.


Evangelium
Mt 9,9-13
V 9 - bylo to téměř neuvěřitelné, že by se rabbi "zahazoval" s celníkem, tedy veřejným hříšníkem, spolupracovníkem s okupační mocí. Snad proto je zde i uvedeno jméno toho muže, jako podtržení významnosti a ojedinělosti chvíle.
V 10 - v Izraeli nebylo možno sednout si s kýmkoliv ke stolu. Společné stolování bylo výrazem společenství, sounáležitosti, proto farizeje tak pohoršovalo, že Ježíš toto společenství s hříšníky má.
V 12-13 - jakkoliv bylo a je Ježíšovo slovo překvapivé, není nelogické. A nejen to. Vždyť Hospodin se už ve Starém zákoně ukazuje jako milosrdný, jako ten, kdo "provazy lásky" táhne zpět zbloudilý Izrael. Zřejmě mnoho Ježíšových současníků na tuto charakteristiku Boha zapomnělo.


K úvaze
Řím 4,18-25
Moderní člověk je někdy ovládán skepsí, někdy jen touhou být nezávislým a nespoléhat se na to, co si sám nezajistí. Oba postoje jsou samozřejmě pro víru v Boha překážkou. Nicméně ani Abraham neměl skrze svou víru zajištěn život bez práce. Víra mu však otevřela dvě věci: jednak přítomnost jako prostor života s Hospodinem. A potom budoucnost jako prostor, který sice člověk z velké části neovlivní, ale ve kterém se naplňují Boží zaslíbení.


Myšlenky k promluvě
Řím 4,18-25
Možná, že nám Pavlovo stručné připomenutí Abrahamova životního osudu nebude hned jasné, ale Pavel naráží na dvojí víru Abrahama: na víru, ve které byl ochoten obětovat i svého jediného syna Izáka a na víru, že Bůh v každém případě naplní svůj slib, že z něho udělá velký národ, že bude mít četné potomstvo, i když lidské předpoklady k tomu nebyly žádné. Pavel používá Abrahamův postoj jako jedinečný příklad hodný následování. A nejen to. Říká pozoruhodnou věc: že totiž "Abraham čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest". A u tohoto slova se zastavíme.

V lidovém podání je víra prostě přesvědčením o něčem, že to existuje, i když to třeba nevidím. To jistě má také Písmo na mysli, ale nejen to. Víra vůči Bohu totiž vede k plnému spolehnutí se na něj. Víra je v Pavlově chápání vlastně čin, životní čin, který mění celý život člověka. U Abrahama to začalo jeho odchodem z otcovského domu: uvěřil Bohu, že on má pro něho připravenou budoucnost a na základě této víry jednal - vydal se do země, kterou neznal. A v tomto postoji potom více méně setrvával i nadále. Pavel potom říká, že tím Abraham vzdal Bohu čest. Dal totiž veřejně najevo, kdo je pro něho důležitý a na kom staví svůj život. Své křesťany Pavel vybízí, aby šli ještě dál - aby stavěli svůj život na Bohu, který dal Ježíše jako protiváhu našich hříchů a který ho vzkřísil z mrtvých.

Vzdát Bohu čest - to je věc, o kterou se mnohý člověk snaží, ať proto, že si Boha váží nebo proto, že si ho chce tím nějak získat a zavázat. Ale Pavlův způsob uctívání Boha je něčím jiným. Ten nemá na mysli, co krásného ke cti Boží vytvoříme; jaké stavby, jaká umělecká díla. Ten nemá na mysli nic, co je mimo nás. Ten má na mysli nás a náš život. Jestliže totiž člověk ve víře svůj život, svou budoucnost - a v případě víry ve vzkříšeného Krista - i svou věčnost Bohu svěří, začíná oslava Boží. A pokud člověk v této víře vytrvá a i přes překážky, a to celý život, stává se jeho život oslavou Boží věrnosti a Božích zaslíbení. A to je právě něco, co povrchní chápání křesťanské víry obvykle přehlíží. Krásné stavby, obrazy, hudební díla, atd.. ke cti Boží - to jsou skvělé věci. Ale nestačí. Nebo ještě lépe: nemohou být vyměněny za člověka, za takového člověka, který se Bohu dá a tak ho oslaví. A to je tedy cíl, do kterého rostoucí víra křesťana má směřovat: taková důvěra v Boží zaslíbení, taková důvěra v Boha, který nese celou budoucnost člověka, ve které mu nakonec svěřujeme a svěříme celý život, celou budoucnost - jsme jeho a on náš. A to je vrcholný čin, kterého je člověk ve svém životě a ze svých možností schopen.

Témata: Abraham | kázání

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 50,4-7; Žalm 22; Flp 2,6-11
Mt 27,33-54

Pán vstupuje do Jeruzaléma, města spojeného s mesiášem, místa, kde stojí jediný chrám, místa oběti. Bude zde slavit Velikonoce, svátek záchrany z otroctví. A v této atmosféře bude zatčen, vyškrtnut ze společenství Izraelitů, ponížen pohany a zmučen. Jako poslední z odsouzenců umučen až za hradbami města. Ale právě toto zavržení všemi se stane nástrojem Božího vítězství nad temnotami, takže křesťané mohou vyznat: Ježíš je Pán!

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(6. 4. 2020) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

Kdo mi pokřtí miminko v době pandemie?

(1. 4. 2020) Křest dětí lze snadno odložit. Lze však dobře pochopit strach maminky o život právě narozeného dítěte a její touhu po…

Jak žít všední život v karanténě?

(1. 4. 2020) Jak bychom měli toto období karantény nejlépe prožívat? Poraďte prosím.

Jak si udržet svou víru, když se s ostatními nevidím?

(1. 4. 2020) Jak žít svou víru, když si s ostatními věřícími nemůžu být nablízku? Vždyť na společném slavení liturgie stojí identita…

Je současná pandemie výzvou?!

(1. 4. 2020) Mnohdy slyšíme, že nynější koronakrize je i výzva. Jakou výzvou by mohla být pro nás křesťany? 

Náhražky eucharistie a zpovědi?

(1. 4. 2020) Nemůžu nyní v karanténě přistupovat ke svátostem. Musím se vzdát mše svaté – eucharistie, ale i zpovědi. Lze…

Květná neděle

Květná neděle
(1. 4. 2020) Květná (nebo též Pašijová) neděle je označení pro poslední postní neděli před Velikonocemi. Název svátku je odvozen od…

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.
(1. 4. 2020) V předvečer slavnosti Božího milosrdenství se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu

Text modlitby papeže Františka v období pandemie

Text modlitby papeže Františka v období pandemie
(31. 3. 2020) Přinášíme vám text modlitby, která proběhla v pátek 27. 3. 2020 při příležitosti mimořádného požehnání Urbi et…

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

www.scjinfo.cz