Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
10. neděle během roku /Stůl slova - Aleš Opatrný

10. neděle během roku

Rozbor textu

1. čtení
Oz 6,3-6
Text je částí jakési kající liturgie, kterou konal prorok s lidem. Příchod Hospodinův,zobrazený příchodem deště, byl v poměrně suchých krajích velmi srozumitelným obrazem žádoucího očekávání. Vydatnost deště (=láska Hospodinova) je v kontrastu slabosti vláhy z ranního mráčku nebo z rosy (= láska vyvoleného národa k Hospodinu). Poznání Boha, které znamená společenství, život s ním, je i zde kladeno výše, než jakékoliv oběti.


2. čtení
Řím 4,18-25
Pro člověka Západu bývá rozhodující čin. Pavel nás přesto vede k víře, jako k podstatné podmínce všeho skutečně křesťanského konání. Je to ovšem víra ve stylu Abrahamově, tedy ne důvěřivost komukoliv, ale plné spolehnutí se na Boha v nejzásadnějších věcech.

V 18-19 - Abraham věří Bohu více, než lidské zkušenosti.
V 20 - jeho víra stojí na Božích zaslíbeních, s nimiž najisto počítá.
V 21-22 - Boží moc cení víc, než moc a sílu lidskou, svou.
V 23-25 - ani pro nás zde není jiná cesta, než navázat na víru Abrahamovu a uvěřit tak Ježíši vzkříšenému.


Evangelium
Mt 9,9-13
V 9 - bylo to téměř neuvěřitelné, že by se rabbi "zahazoval" s celníkem, tedy veřejným hříšníkem, spolupracovníkem s okupační mocí. Snad proto je zde i uvedeno jméno toho muže, jako podtržení významnosti a ojedinělosti chvíle.
V 10 - v Izraeli nebylo možno sednout si s kýmkoliv ke stolu. Společné stolování bylo výrazem společenství, sounáležitosti, proto farizeje tak pohoršovalo, že Ježíš toto společenství s hříšníky má.
V 12-13 - jakkoliv bylo a je Ježíšovo slovo překvapivé, není nelogické. A nejen to. Vždyť Hospodin se už ve Starém zákoně ukazuje jako milosrdný, jako ten, kdo "provazy lásky" táhne zpět zbloudilý Izrael. Zřejmě mnoho Ježíšových současníků na tuto charakteristiku Boha zapomnělo.


K úvaze
Řím 4,18-25
Moderní člověk je někdy ovládán skepsí, někdy jen touhou být nezávislým a nespoléhat se na to, co si sám nezajistí. Oba postoje jsou samozřejmě pro víru v Boha překážkou. Nicméně ani Abraham neměl skrze svou víru zajištěn život bez práce. Víra mu však otevřela dvě věci: jednak přítomnost jako prostor života s Hospodinem. A potom budoucnost jako prostor, který sice člověk z velké části neovlivní, ale ve kterém se naplňují Boží zaslíbení.


Myšlenky k promluvě
Řím 4,18-25
Možná, že nám Pavlovo stručné připomenutí Abrahamova životního osudu nebude hned jasné, ale Pavel naráží na dvojí víru Abrahama: na víru, ve které byl ochoten obětovat i svého jediného syna Izáka a na víru, že Bůh v každém případě naplní svůj slib, že z něho udělá velký národ, že bude mít četné potomstvo, i když lidské předpoklady k tomu nebyly žádné. Pavel používá Abrahamův postoj jako jedinečný příklad hodný následování. A nejen to. Říká pozoruhodnou věc: že totiž "Abraham čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest". A u tohoto slova se zastavíme.

V lidovém podání je víra prostě přesvědčením o něčem, že to existuje, i když to třeba nevidím. To jistě má také Písmo na mysli, ale nejen to. Víra vůči Bohu totiž vede k plnému spolehnutí se na něj. Víra je v Pavlově chápání vlastně čin, životní čin, který mění celý život člověka. U Abrahama to začalo jeho odchodem z otcovského domu: uvěřil Bohu, že on má pro něho připravenou budoucnost a na základě této víry jednal - vydal se do země, kterou neznal. A v tomto postoji potom více méně setrvával i nadále. Pavel potom říká, že tím Abraham vzdal Bohu čest. Dal totiž veřejně najevo, kdo je pro něho důležitý a na kom staví svůj život. Své křesťany Pavel vybízí, aby šli ještě dál - aby stavěli svůj život na Bohu, který dal Ježíše jako protiváhu našich hříchů a který ho vzkřísil z mrtvých.

Vzdát Bohu čest - to je věc, o kterou se mnohý člověk snaží, ať proto, že si Boha váží nebo proto, že si ho chce tím nějak získat a zavázat. Ale Pavlův způsob uctívání Boha je něčím jiným. Ten nemá na mysli, co krásného ke cti Boží vytvoříme; jaké stavby, jaká umělecká díla. Ten nemá na mysli nic, co je mimo nás. Ten má na mysli nás a náš život. Jestliže totiž člověk ve víře svůj život, svou budoucnost - a v případě víry ve vzkříšeného Krista - i svou věčnost Bohu svěří, začíná oslava Boží. A pokud člověk v této víře vytrvá a i přes překážky, a to celý život, stává se jeho život oslavou Boží věrnosti a Božích zaslíbení. A to je právě něco, co povrchní chápání křesťanské víry obvykle přehlíží. Krásné stavby, obrazy, hudební díla, atd.. ke cti Boží - to jsou skvělé věci. Ale nestačí. Nebo ještě lépe: nemohou být vyměněny za člověka, za takového člověka, který se Bohu dá a tak ho oslaví. A to je tedy cíl, do kterého rostoucí víra křesťana má směřovat: taková důvěra v Boží zaslíbení, taková důvěra v Boha, který nese celou budoucnost člověka, ve které mu nakonec svěřujeme a svěříme celý život, celou budoucnost - jsme jeho a on náš. A to je vrcholný čin, kterého je člověk ve svém životě a ze svých možností schopen.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 10,34a.37-43; Žalm Žl 118,1-2.16ab+17.22-23; Kol 3,1-4
Jan 20,1-9

Ráno po sobotě je pro křesťanství ten nejzásadnější moment. Pán, který zemřel na kříži, není v hrobě. Cosi v řádu světa je jinak. Důvodem není další zločin, ale Bůh – Ježíš, náš Pán, který do dějin vstoupil nikoli, aby se nechal pohltit zlem, ale aby zlomil moc zla. My jsme zvyklí na tep světa, zlo, které tak často vyhrává, smutek prohry, když dobro opět nemělo navrch. Ale počítáme i s Bohem, který do dějin vstupuje a tajemně se dotýká křížů a hrobů, na nichž láme moc zla a dává povstat k životu?

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(20. 4. 2025) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2025) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Bílá sobota

(18. 4. 2025) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(17. 4. 2025) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů
(15. 4. 2025) Kněz Giovanni Minzoni rozuměl toxickému náboji ideologií

Zelený čtvrtek

(15. 4. 2025) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. 

Velikonoční triduum

Velikonoční triduum
(14. 4. 2025) Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame.