Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
12. neděle v liturgickém mezidobí /Lk 9,18-24/

Učedníci chodili s Ježíšem a věřili, že je skutečným Mesiášem, kterého očekávaly celé generace. A on přesto se ptá: "Za koho mne pokládáte?" Tuto otázku nedává jen apoštolům, ale dává ji každému z nás. Někteří z nás mohou říci:"Chodím každou neděli do kostela, ministruji..." Ano, to je velice dobré, ale chováš se ve škole nebo na hřišti, o prázdninách jako křesťan? Najdeš si čas na modlitbu, dokážeš se zastat slabšího, dokážeš vždy říci pravdu, jsi ochotný pomoci vždy, když tě rodiče o ni požádají?
Kristus říká:"Cokoli jste učinili tomu nejmenšímu, mně jste učinili." A právě proto se můžeme ptát , jak se nám daří ve vztahu k druhým, protože On je v každém z nich. Oni jsou pro nás příležitostí k odpovědi na Jeho lásku.

Děkujme Pánu, ženám dává prázdniny, abychom i v nich prokázali vztah k Němu a svým životem odpověděli na jeho otázku:"Pane, já Ti věřím, i když to je někdy těžké jako Tvůj kříž."

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Cokoliv jste učinili... (Mt 25,31-46) kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.