Krbec Jan | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
2. neděle po Narození Páně / přímluvy

Milovaní, vzývejme společně Ježíše Krista, světlo pravé, které přišlo na svět: [1]

Osvěcuj svůj svatý lid, ať všude ohlašuje, že v tobě je život, světlo lidí. ^[2]
Rozhojni v pokřtěných vzájemnou lásku, ať jim světlo tvého narození ukáže cestu k jednotě. ^[3]
Kéž světlo tvé pravdy zazáří židům, muslimům a každému, kdo pravdu upřímně hledá. ^[4]
Spoj všechny lidi světlem svého pokoje, ať o mír aktivně usilují a v míru přebývají. ^[5]
Zahrň světlem všechny děti, ať si mohou bezstarostně hrát a růst, obklopeny něhou a péčí. ^[6]
Dej planout a nevyhořet těm, kdo pečují o ohrožené ženy a děti, lidi nemocné, věkem pokročilé a žijící na okraji společnosti.
Pronikni toto společenství, naše rodiny i každého zvlášť svým láskyplným světlem, ať jej máme dost i pro ty, kterým se ho nedostává. ^[7]
Buď věčným světlem a životem zesnulých; ať spočívají s tebou v Otcově náručí. ^[8]

Vyslyš nás, Ježíši, světlo národů,

zaplaš stíny smutku a temnoty strachu,

srdce naplň milostí. ^[9] Ty, který žiješ

a kraluješ na věky věků. Amen.

_____________________

[1] Srov. Jan 1,9.

[2] Srov. tamtéž, 4.7-8; Mt 28,18-20; Ef 1,18.

[3] Srov. Ef 1,3-6.15-18.

[4] Srov. Ž 147,12-13.19-20; Sir 24,12. Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL (II. VAT.): Nostra aetate, deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím, čl. 2–4.

[5] Srov. Ž 147,14a; Jan 1,14. Srov. PAPEŽ FRANTIŠEK: 10 rad papeže Františka pro dobrý život, Praha: Paulínky, 2014, s. 22.

[6] Srov. Př 8,30-31. Viz FRANTIŠEK: Vánoční poselství, 25. prosince 2014.

[7] Srov. Jan 1,7-8.

[8] Srov. tamtéž, 1.4.9.

[9] Srov. tamtéž, 5.14.16-17. Viz II. VAT.: Lumen gentium, věroučná konstituce o církvi, čl. 1.

Autor: Krbec Jan

Témata: Přímluvy k liturgii

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.