Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
2. neděle velikonoční /Jan 20,19-31/

Učedníci postupně poznávali skutečnosti kolem Kristova Zmrtvýchvstání a proto se jim nemůžeme divit, že se báli a ze strachu před židy zavřeli dveře. A právě do této jejich pochybnosti přichází Ježíš a říká:" Pokoj vám!" A v tom se oni zaradovali, protože poznali, že je to Pán. Musela to být pro ně veliká radost, když poznávají, že Kristus se živý. Nemusí už věřit, neboť oni jej viděli.

Ale přichází Tomáš a on jim nevěří. Představuje mnohé lidi v dnešní době : Dokud neuvidím - nevěřím! Zde opět nám Kristus ukazuje, že víra je nutná, ale přesto dává Tomášovi příležitost, aby jej uviděl a uvěřil.

My se chceme počítat mezi ty blahoslavené, kteří neviděli, ale uvěřili. A denně máme mnoho příležitostí si toto ověřit. * Věřit, že má cenu na brášku čekat,i když je pomalý - protože je můj bráška.

* Věřit, že má cenu se učit, protože mi Bůh dar schopnosti ne pro moji lenost, ale ke službě druhým a také proto, abych se dobře připravil pro život.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.