Jen s Bohem můžeme naplno využívat  svůj životní potenciál. - archív citátů

Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
22. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Souboj bohů

Promluva 22. neděle mezidobí B

 

„Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Dt 4,7).
Drtivá většina z nás se denně modlí, každý týden je naše víra živena v kostele, pravidelně zpytujeme své svědomí, zkoumáme své jednání, litujeme každého křivého slova, každého vztahového faulu, snažíme se je napravovat a vyvarovat se jich. A nejspíš to má jeden jediný důvod – náš vztah k Bohu, kterého jsme poznali. A zjistili jsme, že když budeme žít křesťanským způsobem života, budeme mít pevný životní cíl, pokoj v duši, podporu v trápeních a živé společenství mnoha různých lidí.

Mohli bychom tedy očekávat, že se lidé, kteří s námi náš životní styl nepraktikují, podiví: „Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko?“ Ono však nic.

Jaký je Bůh lidí naší společnosti? Nechci, abychom filosofovali, nechci vytvářet nějaké složité mentální salta, ačkoliv zpočátku to bude potřeba. Snad jen všimnout si, zcitlivět nás na naše okolí.

Nejprve je potřeba pojmenovat skutečnost, kterou označujeme termínem „Bůh“. Katechismus katolické církve učí: „Člověk může různými ‚cestami‘ dospět k poznání existence jedné skutečnosti, která je první příčinou a konečným cílem všeho a ‚kterou všichni nazývají Bůh‘“ (KKC 34). V následujícím odstavci církev tuto myšlenku dále rozvíjí: „Člověk má schopnosti, které mu umožňují poznat, že existuje jeden osobní Bůh. Aby však s ním mohl člověk navázat důvěrný vztah, chtěl se mu Bůh zjevit a dát mu milost, aby mohl přijmout toto zjevení ve víře. Nicméně „důkazy“ Boží existence mohou disponovat k víře a pomáhat k zjištění, že víra není proti lidskému rozumu“ (KKC 35). Máme tedy před očima slova jako princip a konečný cíl, osobní Bůh, důvěrný vztah, zjevení a milost, lidský rozum.

Jaký je tedy Bůh lidí okolo nás? Jaké je jejich smýšlení o podstatě a smyslu jejich života? Žijí s předmětem svého smýšlení důvěrný vztah? Je jejich smýšlení v souladu s lidským rozumem, nebo je to něco naprosto iracionálního, nahodilého…?

Dovolím si konstatovat, že většina našich spoluobčanů nechce tyto otázky pokládat. Úporně se jim brání, zacpávají si uši, zahlcují svůj život pseudoproblémy či virtuální realitou. Druhá skupina lepí různé flastry: stále nové a nové hledání lásky bez konce, věčného mládí a života vůbec, vlastními silami dospět k poznání duchovní skutečnosti (tito lidé se pak uchylují k různým okultním praktikám, které je ve skutečnosti zotročí), experimentováním s exotickými náboženskými systémy (pro nedůvěru těch tuzemských). Třetí skupina lidí dokáže žít s nezodpovězeným otazníkem. Mají v úctě druhé lidi, vytvářejí kulturní, společenské i duchovní hodnoty, jejich životní styl je harmonický, nejsou konfliktní, ba naopak přátelští, sdílní, štědří… jejich Bůh nemá zatím tvář. Tu si nenechají lehce vnutit, spíše čekají, než aby hledali.

Jaký je náš Bůh? Jakého Boha prezentujeme našemu národu? Nedívejme se nyní na mediální obraz naší církve, ale každý sám na sebe. Je to Bůh, který se nám dal poznat, který skrze náš život jakoby vyzařuje do našeho okolí? Je to Bůh v našem podání přitažlivý nebo odpudivý? Zrcadlí se Bůh – Láska – Dar – Oběť – Smíření – v našem jednání? Jde naše víra proti zdravému rozumu, nebo je s ním v souladu? To samé platí pro naši náboženskou praxi a náš všednodenní život.

Sledováním společenského obrazu naší víry, tedy vztahu k Bohu, nabývám dojmu, že nebudeme většině společnosti nikdy dobří. Málokdo si všimne mnoha dobra, o které se snažíme, zato za každé naše pochybení jsme tvrdě pranýřováni. Přál bych těm nejzarputilejším kritikům křesťanů, aby se setkali s živými křesťany. Jen si kladu otázku, kam je pozvat. Co by viděli na vlastní oči, kdyby otevřeli pokličku na našem společenství? Ani zde není možné schovávat se za naši hierarchii, každý z nás musí investovat do společného díla. Každý z nás je ikonou Boha.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm Žl 8,4-5.6-7.8-9; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Bůh žije láskou, to je jádro jeho štěstí, radosti, to je gejzír života, který stále chrlí nové a nové impulzy. Nebe doslova tepe životem. Nejde ale o falešnou, lacinou lásku. Jde o čirou pravdu, o absolutní dobro, které sdílí jednotlivé osoby Trojice. V takovém vzájemném sdílení není nic tabu a ani žádná z osob Trojice si nemusí schovávat něco „jen pro sebe“. Sdílí všechno. K tomuto důvěrnému přátelství Boha jsme pozváni i my.

Zdroj: Nedělní liturgie

Jak Boží Tělo slavit dnes? Tip z jedné farnosti

Jak Boží Tělo slavit dnes? Tip z jedné farnosti
(15. 6. 2025) Patří svátek Božího těla do dnešní doby? Jak slavnost Těla a krve Páně slavit v naší situaci a kultuře?…

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)
(15. 6. 2025) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal misionářem v USA a americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými…

Přímluvy dle aktuálního dění pro Slavnost Nejsvětější Trojice, cyklus C / 15. 6. 2025

(11. 6. 2025) Protože je nám Boží láska vylita do srdce skrze Ducha svatého, naše naděje neklame. Obracejme se proto…

Svatý Antonín z Padovy (svátek 13.6.)

(11. 6. 2025) Původní jméno velkého kazatele svatého Antonína z Padovy je Fernandez Bulhão. Narodil se v portugalském Lisabonu ve…

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(9. 6. 2025) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Letnice, Svatodušní svátky

(8. 6. 2025) Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen hřbitovem. Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích a 10 dnů po svátku…

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(7. 6. 2025) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…