Pavel Konzbul | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
24. nvlm - Odpuštění

Ježíš ví, že odpuštění je proces, proto odpovídá Petrovi podobenstvím. Na cestě k němu je třeba si nejprve přiznat křivdu a někdy se i politovat. Důležité je, aby se při tom člověk necítil sám.

Na hřbitově před náhrobkem pláče muž a říká: „Tys neměl zemřít, tos mi neměl dělat“. Starší paní jde kolem a soucitně říká: „Jistě zde leží váš otec, že? „Ne, leží tu první manžel mé ženy.“

Dále je dobré snažit se pochopit toho, kdo nám ublížil a zříci se pomsty (to neznamená spravedlnosti.) Završením toho všeho je viníkovi přát požehnání. Tak se odpuštění, stejně jako láska, stane rozhodnutím, které vede k naší svobodě.

Autor: Pavel Konzbul

Témata: kázání, homilie msta, pomsta Odpuštění

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!