Rejstřík témat

Vyhledávání podle kombinace klíčových slov

# A B C Č D Ď E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž

msta, pomsta

Msta je jako bumerang...

Chceš se někomu pomstít? Pohlédni na Štěpána... (Články) Ty, který se chceš mstít, podívej se na Štěpána. Byl svatý Štěpán člověk nebo Bůh? Byl to člověk, celý člověk, právě jako ty. To, co však učinil, nemohl učinit bez pomoci toho, kterého i ty vzýváš.
Pokud se nemodlíme, zavíráme Pánu dveře, aby nemohl působit (Články) Marta pracovala, ale nemodlila se. Prvním úkolem v životě je modlitba. Ne však papouškování.
Politika znamená i zastavit utlačovatele a zbavit ho moci (Články) Každý máme odpovědnost za náš národ, za své nejbližší okolí. Přinejmenším to znamená nevyvolávat další nenávist a zášť. Ale máme mnohem více možností a výzev…
24. nvlm - Odpuštění (Kázání) Ježíš ví, že odpuštění je proces, proto odpovídá Petrovi podobenstvím. Na cestě k němu je třeba si nejprve přiznat křivdu a někdy se i politovat. Důležité je, aby se při tom člověk necítil sám.
Katolická pomsta (Články) Smíření nefunguje tak, že si podáme ruce a všechno je jednou provždy vyřešeno. Některé rány se hojí dlouho, jiné se zajizví, jiné čas od času znovu zabolí. V nejhorším případě se znovu otevřou.…
Na útoky démona lze odpovídat (Citát) pouze Božími skutky, totiž odpuštěním, láskou a úctou.
Nesmíme se nikdy mstít (Citát) za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující.

Sekce: Rejstřík témat

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.