Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
29. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Moc služby

„Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Žid 4,15).

Na cvičení se mne zeptal jeden žák: „Pane kaplane, proč tu jste? Abyste nás kontroloval?“ „Ne,“ odpověděl jsem udiveně. „Tak tady máte nějaké své cvičení?“ „Také ne,“ já na to, „jsem tu proto, abych byl s vámi. Možná jediným mým stálým úkolem je udělat vám fotky z výcviku. Cvičení je pro mne příležitostí, jak s vámi jíst jeden chleba, poznat se vzájemně, zažít s vámi déšť, zimu i únavu.“

Nevím, jestli mi to beze zbytku věřil. Patříme totiž k velice nedůvěřivé společnosti. Za vší dobrovolností, ochotou, snahou, vstřícností hledáme něco dalšího, prospěchářského, podlého… a dost možná tento přístup se nám vnutil do vztahu s Bohem. Těžko nám uvěřit do hloubi duše, že je nám Kristus nablízku i v situacích, kdy mu ukazujeme záda nebo zdvižený prostředník anebo máme ohnutý loket. Připomeňme si, aj apoštol Petr Ježíše zradil. Ježíš na něho pohleděl. Ne však s výčitkou, ale s láskou, která hřích sice nenávidí, ale miluje hříšníka. Jen láska je schopna vzbudit lítost a naději na odpuštění a skutečnou proměnu lidského srdce.

Dnešní biblické texty však nabízí ještě druhé a možná důležitější téma. Tím je moc ve společenství církve. Není protimluvem používat obrat „služebná moc“? Když za Ježíšem přicházejí Jan a Jakub mají pravděpodobně na mysli čestná místa v časném království, které Ježíš – Mesiáš – jde do Jeruzaléma ustanovit. Možná je dokonce naprosto ohluchla tato idea moci a poct, že úplně přeslechli Ježíšova slova o služebnosti, otročině pro lásku k druhým, utrpení a smrti.

Zkusme dnes přemýšlet tak nějak nově nad teologickými termíny „královské kněžství“, „služebné kněžství“, nad zdravou úctou ke kněžím a biskupům, nad významem hierarchického uspořádání církve, nad duchovními zkorumpovanými a zaprodanými světským mocipánům. Není prostor každé toto téma rozebírat podrobně, možná bychom se dostali na tenký led církevních disciplinárních pravidel. Proto kladu výše citované myšlenky jako úvahu k přemýšlení.

Jako tečku bych zasadil do hlavy ještě jednoho „brouka“. Co by se objevilo, kdybychom sousloví „služebná moc“ otočili „moc služby“. Jistě všichni cítíme rozdíl. Na cvičení žáků jsem totiž nemusel jezdit, ale jel jsem, abych byl s nimi na jedné lodi, abych byl připraven pomoci, vyslechnout, žehnat.