Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
31. neděle v mezidobí - námět pro dětské kázání

Téma: "...Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." Lk 19,10

Rekvizita: okenní truhlík s květinami z Komunitního centra (podstatné je na něm, že některé květiny jsou už napůl uschlé, některé se ještě snaží kvést)

Promluva: Děti jistě poznají ozdobu z okna našeho kostela. "Ještě, že to nevidí žádný zahradník! Ten by nám dal, za to jak vypadá, uvadá, usychá, co s ním? Když ho schováme nebo vyhodíme, uschne nadobro. Když si ho nebudeme všímat a necháme venku, umrzne. Sami to ale lépe neumíme. Kdyby se tak našel nějaký hodný zahradník, který by se na nás nezlobil, že nám to líp nejde a uměl by se o něj postarat, asi by ho prostříhal a zachránil, aby byl zase krásný na jaře."

S námi je to dost podobné jako s těmi květinami. Taky se často snažíme, ale nejde nám to být lepší. Ježíš je jako ten hodný zahradník, kterého potřebují naše květiny v truhlíku. Rád přichází, když ho pozveme, aby zachránil to, s čím si neumíme pomoci, s každým naším hříchem, který mu ukážeme. Jen je hloupé ho před ním schovat, to bychom umrzli a uschli jako květiny.

Autor: Scarano Angelo

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.